Rizika dnešních potravin

Zbytečné nemoci?

    Nemoc nikdy nepřichází náhle a bez varovných příznaků. Vždy jde o postupný proces. Pokud varovné signály ignorujeme, nic to na věci nezmění... Je také rozdíl mezi tzv. nemocí očistnou a nemocí degenerativní. Degenerativním nemocem je však možné se vyhnout. Možná neexistuje 100% všelék, ale účinné nástroje přírodní výživy rozhodně ano...

Nemoc je postupný proces

    V tabulce je naznačen vývoj od nemocí očistných přes nemoci degenerativní až ke smrti. Čím hlouběji v procesu rozvíjení nemocí postoupíme, tím větší úsilí nám dá proces zvrátit, tělo vyčistit a uvést opět do harmonie.

    Pokud jste našli svoje potíže pod bodem 1-3, doporučuji vám vážně se zamyslet nad změnou směru. Můžete si pomoci! Získejte potřebné informace a neváhejte začít. Dřív než "bude hůř".
    Pokud jste se dostali až do zóny degenerativních nemocí (bod 4) je nasnadě spolupráce s odborníkem. Nejlépe s někým, kdo podobnou nemocí prošel a vyléčil se z ní přírodními prostředky. Jako například někteří lektoři makrobiotických kurzů. Ti si byli schopni přírodními prostředky vyléčit různé typy rakovin a další vážné potíže. Víte, když osobně znáte lidi, nad kterými oficiální medicína po všech těch chemoterapiích zlomila hůl a poslala je domů umřít a oni se s toho doslova "vylízali" aplikací makrobiotických principů na sobě, jen tak se už nenecháte vystrašit "dramatickými odsudky makrobiotiky z řad lékařů". Takový nějaký postarší doktor, ohrnující nos nad jinem a jangem, je často za pár let již v hrobě. Kdežto postarší paní s matastázující rakovinou lymfy, co pokorně změnila svůj životní styl, stravu i myšlení, je ještě po dvaceti letech zdráva a čile učí lidi vařit, navrátit si zpět ztracené zdraví a některým doslova pomáhá z hrobařské lopaty. Takoví jednotlivci jsou velkou nadějí pro tisíce dalších. Víte, že například zakladateli makrobiotiky G. Oshawovi, přišlo na pohřeb tolik vyléčených pacientů z tzv. "nevyléčitelných nemocí", že vytvořili několik kilometrů dlouhý průvod? Zajímalo by mě, kolika oficiálním lékařům západní medicíny se kdy dostalo tolik úcty a vděčnosti...

Zbyteční lékaři?

    Dokud bude zisk většiny pracovníků ve zdravotnictví (lékaři, sestřičky, dodavatelé léčiv i farmaceutické firmy) záležet na množství nemocných pacientů, dostali jsme se do svízelné situace. Kdo bude mít zájem na tom, aby lid byl zdráv či měl levné, přírodní a domácí prostředky ke svému vyléčení? Principielně nikdo ze zdravotnictví. Dokud bude pampeliška - jako jedna z všestranných léčivých bylinek - konkurovat výrobci léků, nebude jí mít rád. A i kdyby si ji nakrásně ve svém soukromí tajně hýčkal, ve své profesi ji bude v lepším případě chladně ignorovat. V horším případě spojí své obchodní zájmy kolegou Herbicidem Neúprosným. A kdyby se přeci jenom nakonec rozhodl podle svého srdce a stal se propagátorem léčivých pampelišek, jako oficiální pracovník ve zdravotnictví skončil. Potřebujeme tedy takové zdravotnictví?

"Ne!!! Potřebujeme především pampelišky a vědět co s nimi :-)."

Zajímavý názor Mudr. Roberta S. Mandelsona

    Mudr. Robert S. Mandelson již před dvaceti lety říkal, že " ..."moderní medicína" z velké části vlastně vůbec neexistuje. Prověříme-li podrobně šest jejích hlavních oborů a odstraníme-li kamufláž, do níž se halí, zjistíme, že je velice obtížné určit, co vlastně zbylo". Dále cituji (zkráceno):

• PEDIATRIE - od té doby co se ve velké míře vyrábí umělá dětská výživa, stoupl počet pediatrů desetinásobně. Falešná tvrzení "specialistů" o neškodnosti dětské výživy uspala pochyby nejméně dvou generací matek. Cíl? Aby již žena spěchala do práce, ať už z ekonomických důvodů nebo proto, že propaganda nabádala k "plnění plánu". Důsledky umělé výživy? Hrozba vážných chorob, které se u kojených dětí prakticky nevyskytují (Acrodermatitis enteropathica, hypokalcemický tetanus, novorozenecký hypothyreoidismus, E.coli meningitis, enterocolitis necrotizana a další) a dále jistota že se u těchto dětí v pozdější věku velmi často objeví gastroenteritis (podráždění žaludku a střev), pneumonie (zápal plic), ekzémy, letní zimnice, astma, obezita, vysoký krevní tlak, arterioskleróza, pylové alergické rýmy.
  Ztratí-li pediatrie umělou výživu, ztratí tím většinu dětských pacientů s infekcemi, alergiemi - prostě s chorobami a úmrtností, jež jsou důsledkem umělé výživy. Tím tento obor z velké části vymizí.
• PORODNICTVÍ - tento obor přežívá hlavně díky potratům, císařským řezům a nepřirozeným klinicky vedeným porodům. Naštěstí stoupá počet přirozených porodů doma, v domácím ošetřování. Čím rychleji bude tento trend stupat, tím rychleji zmizí i obor porodnictví.
• INTERNISTÉ - stále roste obecná nedůvěra k tomu, jak konvenční medicína přistupuje k rakovině a k srdečním a cévním chorobám, to činí postavení internistů nejistým. 
• CHIRURGIE - asi odejde poslední. Lid totiž byl po celou dobu minulou a je ještě i teď fascinován dramatem "jít pod nůž". Jenže ty nejběžnější operace jako například křečové žíly, odstranění dělohy a vynětí mandlí - mají jen zřídkakdy své vědecké odůvodnění. Jak tyto tak i větší chirurgické zákroky jsou prakticky v každém novém čísle kteréhokoliv lékařského časopisu odhalovány nejen jako neužitečné, ale jako přímo škodlivé. Část chirurgů tvoří čtvrtou skupinu odborníků, kteří si budou muset hledat nějakou jinou odbornou práci.
• PSYCHIATRIE - je obor, který snad nejsnáze sbalí svá zavazadla. V psychiatrii jsou čtyři oblasti, které neobstály v prověrce času: psycho-chirurgie, elektrické šoky, uklidňující léky a psychoterapie (vztah lékař pacient).
• PREVENTIVNÍ MEDICÍNA - distribuuje zboží plné nebezpečných produktů, které mají imunizovat a být prevencí proti lehkým chorobám, ale které někdy (jako v případě prasečí protichřipkové vakcíny) nejenže vůbec nechrání, ale naopak zaviní stovky případů paralýzy, které končí smrtí. Důraz kladený na preventivní péči přináší vzácně málo výsledků. Samo-vyšetřování prsu se ukázalo jako nedostačující ve srovnání s mammografií (vyšetřování prsu pomocí paprsku X). Paprsky X bohužel, jak lze předpokládat, samy způsobují rakovinu. Cytologie (the Pap smear), jejíž výsledky - ať už pozitivní nebo negativní - jsou mylné, nevede ani ke snížení výskytu rakoviny čípku, ani k poklesu smrtelných případů. Tyto lékařské "hračky" mají však jeden důležitý důsledek. Téměř úplně zatemňují skutečné příčiny rakoviny žen. Mnoho dalších vyšetřovacích procedur jsou dnes všechny v podezření, že co do důsledků je u nich vztah zisk - riziko negativní.

    Teď může někdo namítnout že jistá část lékařských zákroků je potřebná a cenná. A já rád připustím, že snad 5 % zákroků všech šesti velkých oborů má cenu. Takže 5 % odborníků by mělo zůstat na svých místech. Zatímco těchto 5 % "výjimek" bereme na vědomí, vše ostatní je třeba generalizovat, zevšeobecnit. Zlatý věk americké medicíny je u konce... 

(Mudr. Robert S. Mandelson, v knize M. Kushiho - Makrobiotika a přírodní léčení, Pragma 1998, str. 9-14)

Několik důležitých knih...

Konec legrace a vtípků s pampeliškami. Je třeba se vyléčit z vážných chorob, které "kosí" naší civilizaci:

Kniha pro prevence a léčení srdečních chorob:	Kniha pro prevenci a léčení všech typů rakovin:	Kniha pro prevenci a léčení cukrovky a hypoglykémie:	Kniha pro prevenci a léčené dalších nemocí:
Více knih naleznete v článku Makrobiotická literatura

Přátelské varování závěrem

    Asi jste již také ve svém životě došli k závěru, že náhody neexistují, že? Je jasné, že každý máme svobodnou volbu jít svou vlastní cestou. Myslím si ale, že ne vždy směřujeme tam, kam bychom si ve skutečnosti přáli dojít. Jednoduše třeba nemáme možnost si věci domyslet až do důsledku. Občas si třeba arogantně myslíme, že něco prostě "nemáme zapotřebí" nebo že se nám nic nemůže stát. A ačkoliv nám do cesty chodí takové nenápadné nápovědy či ukazatele (například lidé s zajímavou informací, skvělá knížka či třeba tyto stránky :-)) ignorujeme je. Co se stane? Nic zvláštního, prostě dojdeme jenom tam, kam jsme směřovali. Neříkám, že to musí být zrovna nějaká tragédie, ale může... Mě osobně před deseti lety ignorování takové "pomocné ruky" stálo slepé střevo. Žádná tragédie, ale celoživotní oslabení pro organismus to je. Moje smůla.

    Proto vám přeji větší pozornost a laskavou péči o sebe samé, něž jakou jsem v roce 1998 disponovala já ve své mladické naivní nerozvážnosti :-).

autorka článku: Květa Svobodová (leden 2008)