Kundaliní – Hadí síla
Kundaliní – Hadí síla
Tantrikové vypracovali podrobnou anatomii lidských orgánů a jejich funkcí a popsali zevrubně zejména sestavu a činnost nervového systému. Tantričtí léčitelé udávají, kolik je v lidském těle tzv. „nádí“ (kanálků, nervů). Počet se u různých autorů dost liší. Nejčastěji je uváděno 72.000, což prý je nejsprávnější. V nejstarších upanišádách se tvrdí, že tyto „nádí“ obsahují zvláštní látky pestrých barev: žluté, zelené, modré, červené a bílé.
Nejdůležitější z tisíců tantrických nádí jsou tři, obdařené staroindickými jmény IDA, PINGALA a SUŠUMNA. První dva procházejí tělem nalevo a napravo od páteře, Sušumna pak, z hlediska Hadí síly nejvýznamnější, se táhne středem páteře po celé její délce skrze foramen occipitale magnum do mozku. Sušumna tvoří svislou osu sedmi kruhů – čaker.
Původní význam staroindického substantiva „nádí“ je stéblo, rákos, flétna, později i tělesná trubice, céva, nerv apod.
V tantrickém vyjadřování Ida symbolizuje Měsíc, Pingala Slunce a Sušumna Zemi. Jelikož Ida končí v levé nozdře, říká se, že levá nozdra dýchá měsíčním dechem. Pingala končí v pravé nozdře, dýchání pravou nozdrou je tudíž sluneční dech. Dýchání oběma nozdrami najednou pak je dech zemní. Měsíční dech ovlivňuje nervový systém sympatiku, sluneční podporuje systém vazomotorický. Zemní dech je podle tantriků dechem osudu, dechem života a smrti. Pozoruhodné na tom všem je to, že tantrikové byli zřejmě první, kdo si povšimli, že člověk nedýchá stále oběma nozdrami. Nadto z toho vyvodili velmi vážné důsledky, jež uplatnili ve svých dechových cvičeních. U jogína je navíc průchodná i Sušumna v páteři, kterou stoupá Hadí síla.
Hadí síla, zvaná v Indii odpradávna Kundaliní, dříme v nejnižším kruhu Múladháře. Při normálním tělesném a duševním stavu jednotlivce jsou funkce Hadí síly ztlumeny až k minimu a nemohou být ovlivněny jeho vůlí. Avšak soustavným cvičením tělesným i duševním, tj. pravidelným a řízeným dýcháním, jógovými pozicemi, stahováním a stlačováním různých vnitřních orgánů (bandhy a krije), soustředěním, meditací a kontemplací, lze, jak tantrikové úspěšně činí, Hadí sílu probudit a povzbudit ji, aby z Múladhary stoupala Sušumnou do vyšších čaker. Čím výše Hadí síla vystoupí, tím větších schopností člověk nabude, neboť Hadí síla dráždí čakry, do nichž vstoupí, ke zvýšené činnosti.
Ústřední nervová soustava našeho hmotného těla sestává z míchy, která vede k mozku. Jejím energetickým ekvivalentem je Sušumna, vertikální sloupec, v němž se nachází sedm čaker. Paralely mezi touto fyzickou a metafyzickou strukturou jsou mimořádné. Funkcí míchy je přenášet impulzy mezi mozkem a ostatními částmi těla, sušumna převádí univerzální životní sílu mezi čakrou Sahasrárou a čakrou Múladharou. Každá čakra je zakotvena v Sušumně zepředu i zezadu. Na tradičních vyobrazeních, kde jednotlivé čakry představuje lotosový květ, vycházejí okvětní lístky každé čakry na přední části těla, zatímco řapíky vyrážejí vzadu. Řapíky obvykle zůstávají zavřené a vykazují zápornou polaritu, zatímco okvětní lístky po řadě vibrují, rotují ve směru či proti směru hodinových ručiček a také se otevírají nebo zavírají. Jejich polarita je kladná.
O průchodu čakrami se hovoří jako o „vzestupu Kundaliní“. Kundaliní je hadí bohyně, na kresbách často zachycená jako třiapůlkrát ovinutá kolem čakry Múladhary. Podle hinduistické tradice se probuzená Kundaliní vydává na cestu ke koruně (Sahasráře) a postupně pronikne všemi čakrami. Jakmile dospěje k cíli, jedinec dosáhl osvícení. Nejvyšším cílem této cesty čakrami je ocenění našeho Vyššího já: nalezení boha v nás.
Kundaliní začíná svou pouť čakrami v první čakře, pojmenované Múladhara. Její sanskrtský název znamená „kořen“ nebo „oporu“ a znázorňuje se jako lotosový květ se čtyřmi lístky okružujícími trojúhelník, jehož vrchol, vsazený do čtverce, směřuje k zemi. Ve složitějších verzích se symbol bohyně Kundaliní – stočený had – ovíjí kolem falu či lingamu, který představuje mužskou sexualitu. Ženská sexualita je umístěna především ve druhé čakře – Svadhištháně. Podle hinduistické tradice Kundaliní stoupá čakrami a každou postupně probouzí, až nakonec dosáhne Sahasráry, čímž dochází k „osvícení“.
Aby ženy nezůstaly zkrátka, musí mít zase mírnou výjimku. U žen je sídlo spící Kundaliní podle klasických textů umisťováno do druhé čakry, Svadhišthány. Svadhišthána znamená „sladkost“ a skutečně je spřízněna s tím, co život činí sladkým – se slastí, sexualitou, výživou, pohybem a změnou. Hinduisté ji znázorňují lotosem se šesti lístky, obsahujícím bílý kruh, který symbolizuje vodu jakožto element, a světlemodrý srpek měsíce, mezi jehož cípy se nachází „makara“ s rybím ocasem, svinutým jako Kundaliní. Tento vodní tvor představuje pohlavní touhy a vášně, které mohou být nebezpečné, ale pouze v případě, že je opomíjíme nebo potlačujeme.
Některé texty v Evropě se snažily ztotožnit pozice jednotlivých čaker s plexy, s nimiž čakry sousedí, nebo v jejichž blízkosti se nachází. Považujeme tyto pokusy za násilné podrobování učení starověkých indických Mistrů novodobému pojetí lidské anatomie. Domníváme se, že není možné ztotožňovat filozofii čaker s umístěním jednotlivých nervových plexů, jak se o to někteří autoři snaží (například Múladharu čakru ztotožňují s kokcygeálním (pánevním) plexem).
Šedá hmota se v míše vyskytuje po celé délce páteře, ale její vrstva je vždy silnější v místech napojení spinálních nervů. Mícha totiž není pouhou spojnicí mezi mozkovými centry a periférií, ale sama představuje skupinu nezávislých nervových center. Je zároveň komunikačním kanálem i nezávislým systémem, který řídí důležité funkce celého systému.
Zde můžeme Sušumnu vzdáleně připodobnit k páteřnímu kanálu, naplněným mozkomíšním mokem a Idu a Pingalu vidět jako svazky nervových vláken, tvořících systém sympatiku a parasympatiku.
Hadí síla, Kundaliní, je prostředek, nástroj, jímž ten, kdo ji zdárně probudí, může ovládat a kontrolovat tělesné funkce, řízené jinak výhradně vegetativním, autonomním nervstvem. Normální smrtelníci Hadí sílu neovládají. Probuzení Hadí síly je výsledkem tělesného i duševního úsilí, jímž jednotlivec ovládne svůj vegetativní nervový systém a je schopen ho podle své vůle řídit.
Je zajímavé, že jako doba nutná pro vlastní intenzívní přípravu k zasvěcení je v různých civilizacích i kultech udávána doba čtyřiceti dnů. Tato doba je zřejmě objektivně stanovena podle lidských duševních zákonitostí trvalejšího rázu, protože se objevuje v nejrůznějších kulturních obdobích a není vázána na nápadnější astronomický nebo fyziologický úkaz (menstruace, měsíční fáze). Čtyřicet dní se postil Mojžíš na Sinaji před zjevením Desatera, čtyřicet dní se postil Ježíš před vstupem do veřejného života, čtyřicet dní se udává jako nejkratší doba, ve které může hathajogín vzbudit Hadí sílu Kundaliní.
Výsledkem probuzení Hadí síly je ovládnutí těla, životních pochodů a myšlení. Tyto metody nesmírně zvyšují odolnost, pasivní stránku tělesné síly, a vedou dokonce k ovládnutí tělesných ústrojí řízených vegetativním systémem. Ovládnutím těla a jeho fyziologických funkcí je pak možné příznivě ovlivnit i emotivitu, afektivitu a myšlení.
Jak jsme již uvedli výše, svislou osou čaker je Sušumna, procházející jemnohmotným tělem v místech, kde se nachází páteř. Po stranách páteře vlevo je Ida, vpravo Pingala. Cílem jógových cvičení je probudit Hadí sílu, spící v Múladháře, a přinutit ji stoupat vzhůru průchodnou Sušumnou. Hadí síla má různé podoby: neprobuzená se nachází v plodivé síle. Pročištěná a přeměněná po výstupu do Sahasráry se nazývá „ódžas“ – oblak ctnosti. V pozdním jógovém textu Górakšataka se říká: „Tak, jako se dveře otvírají klíčem, tak jogín otvírá dveře vykoupení tím, že hathajógou osvobodí Hadí sílu.“
Hadí síla se probouzí ásanami a rytmickým dýcháním. Její vzestup je provázen pocity tepla. Pomocí rytmického dechu se v organismu všechny složky seřazují. Všechny buňky těla se obracejí jedním směrem. Celé tělo se stává nabitou baterií či akumulátorem. Vivékánanda Hadí sílu přímo přirovnává k elektřině o vysokém napětí. Zároveň varuje, že je Hadí síla pro neznalého a nepřipraveného stejně nebezpečná jako elektřina.
Romain Rolland popisuje Rámakrišnovu zkušenost takto: „Jakmile ta stoupající Energie dospěla k hrdlu, nemůže už člověk mluvit a slyšet o ničem jiném než o Bohu. Potom je už úplné ticho. V Ádžně dochází v samádhi k vizi parámátmanu. Jediný hebký závoj dělí od absolutna. Zdá se vám, že se v něm rozplýváte, ale není to pravda. Odtud je možné sestoupit zpět do Anáhaty, níže už ne. Obyčejně je třeba 21 dnů k výstupu z Anáhaty do Sahasráry, kde je slyšet ÓM, úhrnný zvuk, který v sobě zahrnuje nesmírnou symfonii vesmíru.“
