9. DÍL - KOM OMBO, BRÁNA KE SVOBODĚ
9. DÍL - KOM OMBO, BRÁNA KE SVOBODĚ
Egypťané věřili, že realitu vytváří jediný Bůh prostřednictvím svých fundamentálních kreativních sil. Tyto božské podstaty nazývali neteri. Fyzickému světu vládl faraón, který představoval stupeň vědomí, jehož lidstvo dosáhlo během jeho vlády. Do faraóna se inkarnovala stejná duše, která se převtělovala z jednoho faraóna do druhého. Nacházel se na půl cesty k božství, mezi člověkem a Bohem, a jeho úkolem bylo zachovat řád světa v egyptské říši. Duchovním vesmírem ho prováděl Hierofant, velekněz Školy mystérií Hórova oka, první sluha boží, zástupce nejvyšších neter. Jeho symbolem byl plaz se dvěmi nohami a slunečním diskem na hlavě, který znamenal věčnost, moudrost a fyzickou regeneraci. Kněžská organizace spadající pod jeho vedení byla rozčleněna na tři větve. První z nich se starala o ověřitelné poznatky. Vedl ji ten nejmoudřejší kněz. Druhá větev se věnovala umění a rituálům. Třetí větev měla na starosti správu chrámů.
KNĚŽSKÁ ORGANIZACE
Kněží, kteří získali znalosti, byli učiteli, kteří připravovali dědice svojí kasty. Předávali jim pravdy převzaté od původní Školy mystérií nacházející se ve ztracené Atlantidě. Byly to ověřené pravdy o fungování vesmíru. V egyptském světě byly znalosti předkládány jen těm žákům Školy, kteří ve svém předchozím životě dokázali, že umějí přijímat pravdy a nezneužijí je. Šířená nauka byla slovesná. Učitelé byli nazýváni Hrj-Habet, znalí kněží. Učili své žáky symbolickému jazyku, psaní, matematice, astronomii a kontrole fundamentálních sil. Do této větvě patřili Kabirové, měřitelé oblohy, kteří měli ve všech chrámech své observatoře. Kabirové dokázali díky pozorování hvězd stanovovat přesný čas pro každodenní rituály a při slavnostech v průběhu roku upozorňovali na změny, které oznamovali konec jedné éry a začátek další.
Druhá větev se starala o výrobu uměleckých předmětů, architektonické návrhy a stavbu chrámů. Také řídili dílny, kde řemeslníci pomáhali umělcům vytvářet symbolické sochy. Tito tvořiví kněží navrhovali reliéfy chrámových zdí a dohlíželi na jejich úpravu. Učili své žáky, jak do umění prolnout lásku a jak správně vychutnat svět a vydat ze sebe to nejlepší. Navrhovali symboly, základní nástroje rituálů. Vytvářeli předměty a symbolické sošky a pak určili k čemu mají sloužit při významných kosmických dnech, jakými byly rovnodennosti a slunovraty. Navrhovali postup rituálů, ukazovali, co by měl člověk při své cestě vesmírem vnímat, aniž by zapojoval rozum. Obyvatelstvo také poučovali o bezpečnosti a účastníkům obřadů předávali speciální energii. Tyto rituály zajistili kněžím Školy mystérií Hórova oka autoritu mezi lidem. S pomocí svého daru intuice dokázali vidět, co lidé cítí, aniž by zasáhli do jejich úrovně vědomí. Pečlivě připravovali, co mají účastníci obřadů vnímat, ať už to byla hudba, slova, vůně (jako např. kadidlo) nebo jejich oholené hlavy a bílé šaty, jež znamenaly čistotu. Květinové náhrdelníky a zlaté lodě byly symbolem jejich vztahu k Bohu. Pomocí rituálů lidem vysvětlovali hierarchii a uspořádání společnosti, kterou organizovali. Používali k tomu jednoduché pomůcky, jako bohatě zdobený šat, krásu těla, rozmístění posluchačů nebo omezení jejich počtu. Rituály obnovovaly vztah mezi silami reality. Na vrcholu stál jediný Bůh, za ním následovali neteři, mrtví, kněží, faraón, jeho armáda a obyčejný lid. Díky těmto rituálům lidé poznávali, co je svaté. Probudili v nich hluboké emoce, které je donutili jednat uvážlivě.
Třetí větev se starala o denní aktivitu ve všech chrámech. Dohlíželi na úrodu, shromažďování zásob, přípravu jídel a úklid pokojů komunity. Mezi ně patřili dočasní kněží zvaní Wab. Byli to zlí lidé, kteří museli své hříchy napravit měsícem práce pro chrám. Vykonávali každodenní drobné práce a po uplynutí této doby se vrátili ke své normální práci. Někteří žili na polnostech za hradbami, kde obhospodařovali půdu, jíž jim věnoval chrám. Za úsvitu absolvovali očistný rituál v chrámu a pak pokračovali ve své práci. Jiní žili ve městě okolo chrámu a pracovali pro státní administrativu. Dále tu byli tesaři, dělníci a stavbaři, kteří prováděli sezónní práce a na svých postech se střídali. Tento systém rotace umožňoval mnoha členům společnosti, aby se podíleli na obřadech a kultech chrámu. Lidé začali chápat, že práce v komunitě je přínosem pro všechny.
Tyto tři větve se spojovaly v chrámu, v místě, kde byl definován řád věcí Maat. Lidé v něm hledali harmonii a rovnováhu. Toto svaté místo je orientováno ke kosmu a je zapojeno do permanentního pohybu. Chrám sloužil k ochraně řádu světa. Neměl za úkol zachraňovat duše. Duše se zdokonalovala sama během svých reinkarnací, kdy získávala nové informace a učila se rozumět chybám, jež udělala. Chyby byly nástrojem učení, nebylo vůbec nutné se jim vyhýbat. Chrám byl místem, kde spojovaly dvě fundamentální síly – síla chaosu a síla pořádku. Zde lidé dosahovali potřebné rovnováhy a harmonie vedoucí k zdokonalování všech členů společnosti.
POČÁTEK DUCHOVNÍHO ZDOKONALOVÁNÍ
Tento koncept je jasně vyjádřen v chrámu Kom Ombo, zasvěcenému zároveň Sobekovi, síle chaosu, jež vyvolává chyby a také Hórovi, symbolu permanentního vědomí a moudrosti. V tomto chrámu zahajovali žáci svoje duchovní zdokonalování. Naučili se zde zvládat strach a obranný instinkt a ovládat základní čakru. V tomto chrámu jim učitelé přednášeli o důležitosti zákona přírody a božských písmech, která je měla dovést k automatické ochraně života. Tyto vlastnosti byly důležité pro animálního člověka a žáci se je museli naučit kontrolovat, pokud chtěli dojít k vyšší hladině vědomí. Člověk se nemůže chovat moudře, jestliže jsou jeho reakce automatické, nekontrolované a agresivní a poškozují tak jeho vztahy s okolním světem.
První úroveň porozumění skončila, když žák pochopil, že je život věčný, že smrt je jen dveřmi k další reinkarnaci a když se naučil ovládat svoje automatické reakce sloužící k ochraně života. Na důkaz museli projít testem smrti v kapli se dvěma oltáři. Museli prokázat svoji odvahu a samostatnost, před veškerou dokonalostí vesmíru.
Chrám v Kom Ombu byl zasvěcen vzdání holdu dualitě vesmíru, jež dovolovala člověku páchat chyby a experimentovat s důsledky svých rozhodnutí, aby mohl dojít k porozumění a duchovnímu zdokonalení. Proto byl zasvěcen dvěma protichůdným silám. Sobekovi, muži s krokodýlí hlavou a Hórovi, muži se sokolí hlavou. Zaslepenému a moudrému. Nevědomému a poučenému chybami z předešlých 700 reinkarnací. |
KOM OMBO
Na Nilu, 48 km na jih od chrámu v Edfu, blízko 25° severní šířky a 34° východní délky, nalezneme ruiny chrámu Kom Ombo, dříve zvaného Pa Sobek neboli Panství Sobeka, symbolické síly reprezentované krokodýlem. Tento chrám není velkolepou stavbou jako chrámy v Edfu nebo v Dendeře, původně ho chránily vysoké hradby. Obyvatelstvo chránilo královské vojsko, které zde trénovalo svoje válečné slony. Již od starověku se zde kromě pevnosti nacházel chrám zasvěcený oslavě polarity a duality všech věcí na světě. Za vlády dynastie Ptolemaiovců byl chrám přestavěn a jeho trosky se zachovaly dodnes.
Kom Ombo byl otočen 43,5° na jihovýchod směrem k Alfě Centauri, hvězdě jižní oblohy, jež oznamovala východ slunce o podzimní rovnodennosti. Chrám rozdělený na polovinu byl zasvěcen Sobekovi a Hórovi, dvěma extrémům na cestě k dokonalosti. Sobek stál na začátku této cesty a symbolizuje ignoranci a animálnost. Hór byl naopak na konci cesty a symbolizoval permanentní vědění a konec koloběhu reinkarnací. V přední části se nacházel vstup doplněný chodbou s 16 sloupy. Až sem měl přístup obyčejný lid. Symbol znázorněný na sloupech jim to dovoloval. Bylo to znázornění ptáka ve středu půlkruhu velebící faraóna. |
V zadní části chrámu můžeme vidět jednu z věží, které byly součástí vnější zdi. Na jejích stěnách jsou vytesaná symbolická zobrazení a také podobizny faraóna Ptolemaia V., který nařídil rekonstrukci chrámu. V hlavní fasádě se nacházejí dva symetrické vstupy, nad nimiž je znázorněn okřídlený disk se dvěma hady symbolizující světlo uprostřed duality. Středně vysoká zeď, podobná té v Edfu a Dendeře, je doplněna čtyřmi vysokými sloupy. Pátý sloup odděluje oba vchody. Tato fasáda uzavírala kryté nádvoří a návštěvníci chrámu se mohli z obou symetrických vchodů kochat pohledem na její vnitřní část. Nádvoří s kolonádou bylo ale menší než to v Edfu. Ve stínu spletitých chodeb hledali žáci Školy mystérii úkryt před sluncem. |
Na pravé straně chrámu můžeme vidět ruiny malé kaple zasvěcené bohyni Hathor. Uvnitř se nacházejí mumifikované ostatky krokodýlů, kteří žili ve vodním labyrintu pod chrámem. Krokodýl je jedním z nejodolnějších zvířat. Jeho kůže je pevná jako kov. Egypťané spojovali tuto odolnost s nejvyšším stavem materializace, úrovně velmi vzdálené spiritualitě. Zde duše začíná svoji pouť za osvobození od materiálních omezení a k pochopení principu fungování vesmíru. Krokodýl symbolizuje život, když opustí vodu nevědomí. Hledá vzduch, který reprezentuje vědomí. Egypťané věřili, že prvním nádechem vstupuje do těla člověka duše a vtěluje se do něj. Dlouhá páteř krokodýla je symbolem osy života každé živé bytosti.
Dokonce i naše planeta má svou páteř, svou osu. Skrz ni proudí do Země elektrické síly, jež ji oživují a které vytváří ochranné pole proti ultrafialovému záření, které obklopuje planetu a umožňuje existenci života a evoluci vědomí. Krokodýl Sobek a hrošice Tuaret představují na mapě oblohy cirkumpolární hvězdy, které zářily nad osou planety po tisíce nocí. Obě tato zvířata žijí ve vodě a v temnotě a na zem se vynořují jen občas, aby se nadechla. Voda představuje chaos, který později obnovuje život. Když se Nil, páteř Egypta, rozvodní, ničí vše, ale později pomáhá množení vegetace a zvěře.
SOBEK A HÓR
Chaos rozkládá jednotlivé části a později jim umožňuje, aby se na čas harmonicky spojily. Nepořádek a chaos, řád a harmonie představují rytmy, které se střídají. Tato přírodní síla, která život nejprve dezorganizuje a později renovuje, byla označována jako Sobek, muž s krokodýlí hlavou. Sobek patří do Sethovy družiny. Seth, pán temnost, síla, která člověka směřuje k materialismu a smyslovosti. To zpomaluje jeho rozvoj a naplňuje jeho život špatnými rozhodnutí, aby byl nucen poučit se ze svých omylů. Egypťané tyto síly nepovažovali ani za dobré, ani za špatné. Chápali je jako neutrální. Navrhl je Bůh, aby vyvolal chyby a utrpení, které by člověka nutily k porozumění a nakonec ho dovedly k nesmrtelnosti a trvalému vědomí.
Symetrický chrám je rozdělen přesně na dvě části. Pravá východní strana je zasvěcena Sobekovi a levá západní strana Hórovi. Chrám se tedy soustředil na začátek a konec evoluční cesty vědomí. Hór, muž se sokolí hlavou a na ní umístěným zlatým diskem, byl symbolem trvalého vědomí. Představuje muže, který už poznal vše na tomto stupni reality, nesmrtelnou bytost povýšenou v hierarchii vesmíru. Člověka, který došel na konec cesty zdokonalení, kdy se z něj stal učitel a osvícená bytost, která se bude věnovat dalším úkolům vesmíru.
INTERIÉR CHRÁMU
Faraón Ptolemaios VI. zahájil rekonstrukci chrámu a jeho vnitřní dekorace byly dokončeny až za vlády Ptolemaia XII., kdy už se egyptská civilizace nacházela ve stádiu úpadku. Mineme-li fasádu s pěti sloupy zakomponovanými do její stěny, vstoupíme do společného Sobekova a Hórova sálu zvaného Dům života. Je to symbolický svět. Zde se žáci vzdělávali, vytvářeli umělecká díla a písma pod vlivem obou protichůdných sil. Vysoké sloupy s květinovými rytinami podpíraly nejvyšší strop chrámu. Zde žáci slyšeli své mistry říkat, že k postupu v duchovní cestě je nutné osvojit si neoblomnou vůli a dokázat to vědomě.
První lekce a cvičení byly zaměřené na zdokonalení charakteru člověka. Vyžadovala se přísná disciplína. Žáci se museli naučit ovládat svůj strach a své vášně. Pokud se naučili zdrženlivosti, byli schopni kontrolovat svoje jednání. Museli se zapřísahat, že zachovají naprostou diskrétnost, absolutní mlčenlivost o odhalených pravdách. Hermetický princip zaručoval přístup k informacím pouze těm, kteří si to zasloužili a byli schopni jim naslouchat. Dozvěděli se, že pokud jsou vědomí a svobodná vůle pouhými instinkty, projevují se automatickými reakcemi. Zákony přírody propůjčují tyto instinkty všem živočichům, aby byli schopni bránit svůj život a rozmnožovat se. Když se tedy člověk chce zbavit své původní animality, musí se naučit kontrolovat svoje vědomí. Když se podřídí silám přírody, splyne s nimi ve společném proudu. Člověk se ale musí vzdělávat a vyvíjet samostatně. Ve stínu této haly zářily před očima žáků ze svých svatyní sochy Sobeka a Hóra, jež se používaly při slavnostech, při slunovratech a rovnodennostech.
Zdi haly jsou obřadně vyzdobené. Na pravé straně žehnají faraónovi Sekhmet a Hór a na levé straně Isis a Thóth. Podobné výjevy jsou vyobrazeny i na Sobekově straně a podporují rovnost obou bohů, aniž by braly v potaz jejich dobré či špatné stránky anebo protiklady světla a temnoty. Protichůdné síly existují, aby formovaly vědomí člověka a on se tak učí ze svých vlastních rozhodnutí.
Za touto halou se nachází přechodná zóna, kde najdeme Halu čistoty a Halu obětin u Hórova jezera. Před úsvitem kněží absolvovali očistný rituál. Nejprve se šli vykoupat do posvátného jezera chrámu, poté se dezinfikovali kadidlem a žvýkali uhličitan sodný, druh soli. Očistnou koupel opakovali v poledne a v noci. Všichni kněží byli obřezáni. Tento zvyk od nich později převzali Židé. Vždy se oblékali do bílého plátěného šatu. Neměli dovoleno nosit oblečení se srstí nebo jinými částmi zvířat, např. kůží nebo vlnou. Výjimku tvořila leopardí kůže, kterou mohli nosit veleknězi. Přehazovali si ji přes ramena a přes polovinu své hlavy na důkaz svého výjimečného společenského postavení.
Na levé straně chrámu se nachází hluboká nádrž se schody vedoucími pod úroveň hladiny Nilu. V této nádrži prováděli kněží svou ranní očistu. Voda také napájela nepříliš hluboký bazének na levé straně chrámu, kde odpočívali krokodýli zasvěcení Sobekovi. Tato vodní nádrž také sloužila jako nilometr. Jednotlivé schody sloužily k měření výšky hladiny řeky a díky nim bylo možné předvídat záplavy.
Na stěnách chrámu najdeme znázorněné rituály a slavnosti, které se pořádaly ve všech egyptských chrámech. Účastníci procesí převáželi symbolické sochy po řece z jednoho chrámu do druhého a lidé s květinovými věnci je provázeli svých zpěvem a tancem. Dále můžeme vidět schodiště vedoucí na terasu. Jejich schéma je podobné těm v chrámech Dendeře a v Edfu. Na jedné straně se nachází točité schodiště a na druhé přímé. Odsud se dostaneme do haly se dvěma svatyněmi. Každá z nich má svoji předsíň, kde byly uloženy zlaté loďky, ve kterých byly převáženy při procesích a slavnostech symbolické sochy Sobeka a Hóra. Na jedné stěně jsou znázorněny Ptolemailos a jeho žena Kleopatra společně s Hórem a Sobekem.
Ve vestibulu byly svěceny dary věnované lidem. Egypťané se domnívali, že když nenasytí Boha svými dary, jejich zdroj energie bude vyčerpaný a v zemi zavládne chaos. Touto formou děkovali za Boží přízeň a zdůrazňovali, že věří ve světlou budoucnost. Každý den nosili lidé do chrámu pivo, chléb, ovoce, zeleninu, med, olej, parfémy, svíčky, sůl a oblečení a kněží všechny tyto dary přijímali v Hale obětin. Později je přesunuli do vestibulu a děkovali Bohu za hojnost, kterou je obdařil. Lidé chrámu odváděli část ze své úrody a na oplátku přijímali stabilitu, prosperitu, zdraví, štěstí, život a pořádek. Velekněz nejprve vydezinfikoval koše s jídlem kadidlem a posvětil je symbolem života, čímž naznačil propojení Božské moci mezi jídlem a zdrojem života. Jakmile byly koše s jídlem posvěceny, byly odneseny ke zdi Domu života na nádvoří se sloupovým ochozem a rozděleny mezi všechny obyvatele náboženského komplexu.
V nejhlubší části chrámu se nacházejí dvě svatyně, kde najdeme trůny, na kterých seděly dvě sochy symbolizující dva extrémy cesty k dokonalosti. První ranní paprsky zaháněly temnotu a velekněz mysticismu mohl otevřít dveře svatyní a zapálit v nich kadidlo. Odpečetil dveře a odhalil naos se symbolem božstva. Poklekl před ním a políbil zemi, která jej nesla. Ve stínu Haly zjevení zpívali žáci náboženské hymny a pomazávali se oleji s myrhou, lněným semínkem a skořicí a pak zahájili první ranní meditaci. V interiéru chrámu pomocníci veleknězů každý večer uklízeli po žácích písek na podlahách, zametali jejich šlápoty a zavírali za nimi dveře vedoucí do vestibulu za schodištěm.
TEST SMRTI
V symbolickém středu mezi dvěma protichůdnými silami nacházejícími se mezi oběma svatyněmi nalezneme zbytky dvojité zdi. Uvnitř ní se nacházel tajný prostor. Napravo od něj stála Svatyně světla a nalevo od něj Svatyně temnoty. Ani z jedné z těchto dvou svatyní nebyl do meziprostoru přístup. Toto místo bylo zcela zaplněno vodou a jediný přístup do něho byl ze střechy chrámu. Zde museli žáci školy absolvovat zkoušku smrti.
Mnoho měsíců dostávali žáci informace o čtyřech základních typech strachu. Strachu ze ztráty, strachu z konfrontace, strachu z opuštění a strachu ze smrti. Věděli, že strach způsobuje psychosomatickou reakci, automatickou neurohormonální odpověď. Tato reakce se projevuje neklidem, zvýšením srdečního tepu a zrychleným dýchání. Rozum je zablokován a v člověku se probouzí touha napadnout nebo utéci. Všechny tyto nekontrolované reakce způsobují ztrátu vnitřního klidu a vitální energie. Bylo jim jasné, že strach je výtvorem lidské mysli, která opouští současnost a soustředí se na budoucnost, na čas, který neexistuje a vytváří imaginární událost, v níž o něco nebo o někoho přijdeme nebo se musíme s něčím utkat.
Žáci se naučili řídit svoji mysl pomocí vůle a vědomí. Zásobovali ji pouze určitými myšlenkami a naučili se, jak mají neustále myslet pouze na přítomnost, ve které se mohli rozhodovat a jednat. Trénovali myšlení cílené na spokojenost. Pochopili, že vše, co se děje, je dokonalé a potřebné pro jejich vývoj. Když se jim něco přihodí, pak je to proto, že to tak mělo být. Tímto způsobem se učili vyhýbat se negativním myšlenkám, věřit vesmíru a zachovat klid a harmonii. Jejich učitelé poté rozhodli, že nastal čas, aby obhájili to, čemu se naučili a co po měsíce trénovali. K tomu účelu se na terase chrámu konal obřad před šachtou naplněnou hlubokým sloupem vody.
Na počátku dne, po očistném obřadu, žák a jeho učitel vyšli po strmém schodišti na terasu. Ocitli se v obřadní hale před nádrží s vodou. Trénink žáka připravil na to, aby byl opatrný ve všech neznámých situacích. To bylo podmínkou, aby po ponoření do vodního labyrintu našel cestu ven a neutopil se. Nastal čas, aby ukázal svoji odvahu. Mohl vyhrát nebo zemřít. Pochyby přestaly existovat. Musel skočit do propasti a nastoupit cestu kněžství. Se vzduchem v ústech, symbolem vědomého ducha, se žák ponořil do vertikálního tunelu, který se směrem ke dnu postupně zužoval. Plaval přímo ke dnu a opouštěl cestu ke světlu. Proplouval úzkou nádrží, v níž v slunečním světle viděl siluetu ohromného krokodýla. Dokážete si jistě představit, jaký musel mít strach a jak mistrně musel ovládat svoji mysl, aby zůstal klidný a pečlivě pátral po cestě ven. Jedině tak si mohl všimnout, že na dně nádrže jsou tmavé dveře. Přesvědčen, že je bezpečnější vyhnout se krokodýlům, plaval dál tím úzkým tunelem. Po mnoha pokusech, protože čas byl věčný, připlaval k vertikální šachtě. Skrz ní mohl vidět slunce. Už klidnější se vydal zpět k povrchu po úspěšném absolvování zkoušky.
Ale někteří, jež podlehli panice nebo se dostali do stavu iracionální smělosti, vyplavali vedle krokodýla, který byl pravidelně krmen, aby nenapadal člověka. To znamenalo, že neprošli zkouškou. Východ nebyl u zvířete. Museli absolvovat další meditace, trénink a dechová cvičení, aby mohli znovu absolvovat zkoušku. Tentokrát už věděli, že na druhé straně na ně čeká krokodýl.
LÉKAŘSKÝ RELIÉF Za svatyněmi a nádrží, za druhou hraniční chodbou se nachází šest kaplí, po každé straně tři. Uprostřed stálo schodiště, které vedlo na terasu chrámu. Na těchto stěnách se nacházejí nádherné rytiny božstev a faraóna, který vždy zastupuje celé lidstvo. Na zadní stěně vnějšího ochozu je vyobrazena slavná scéna, na níž císař Traján pokleká před Imhotepem, architektem Sakkáry, který mu dává několik chirurgických nástrojů, např. kleště, pilku a farmaceutické váhy. Sem chodili nemocní a žádali o vyléčení svých neduhů. |
Na mnoha rytinách je patrná obliba svatých postav, neboť je tisíce lidí poničily svými doteky. Na jedné stěně najdeme vytesané symbolické dveře, které existují v mysli každého člověka. Těmito dveřmi lidé komunikují s vyššími dimenzemi. Touto symbolickou cestou mezi oběma svatyněmi se ubírali žáci, aby postoupili do další úrovně svého tréninku. Na levé straně je Sobek se žezlem zakončeným podobiznou lva, nejdokonalejšího zvířete. Na pravé straně je Hór s nožem s lidskýma nohama, symbolem cesty plné utrpení a sebekontroly každého člověka vedoucí k získání vědomostí jeho učitele. Mezi nimi se nachází chvalozpěv korunovaný Maat, symbolem pořádku a rovnováhy mezi oběma protichůdnými silami. Sobek představuje materialismus a Hór vědomou spiritualitu. Maat představuje řád vesmíru. Kolem ní jsou přes sebe vytesána čtyři zvířata symbolizující čtyři faktory. Lev, sokol, býk a vícehlavý had. Jsou to síly osudu, jež působí na každého člověka. Kuriózně stejné symboly později použili křesťané k reprezentaci čtyř evangelistů.
Symbolický tvar tohoto chrámu rozděleného symetricky mezi světlo a temnotu, kde žáci museli dokazovat, že mají kontrolu nad strachem ze smrti tím, že prošli centrálním neutrálním bodem polarity, nám zanechal mnoho poučení. Ukázal nám, že bystrost je produktem našich myšlenek a že vědomá kontrola automatických instinktů a setrvávání v přítomnosti jsou branou k vyšším hladinám harmonie, klidu a spokojenosti.
Verzi dílu ve formátu pdf najdete zde.
Verzi k tisku ve Wordu všech deseti dílů (bez obrázků) najdete zde.