ČLÁNKY - ZAUJÍMAVOSTI

Křížová (sakrální) čakra

KŘÍŽOVÁ ČAKRA

UMÍSTĚNÍ: PODBŘIŠEK

DUCHOVNÍ ASPEKT: SEBEÚCTA

PRINCIP ZRCADLENÍ SEBE SAMA

ZÁKLADNÍ POTŘEBA: TVOŘIVOST V OBLASTI VZTAHŮ S LIDMI, TVOŘIVOST V OBLASTI

SEXUALITY

EMOCE: CHTIVOST, SDÍLENÍ

ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ: VAJEČNÍKY A VARLATA

TĚLESNÉ ORGÁNY: DĚLOHA, TENKÉ STŘEVO, PROSTATA, VAJEČNÍKY

BARVA: ORANŽOVÁ

ELEMENT VODA

SMYSLOVÁ FUNKCE CHUŤ

Vztahy – zrcadlo nás samotných

K nalezení rovnocennosti v nějakém vztahuje třeba sebeúcty a úcty k partnerovi. A to je i duchovní aspekt křížové čakry. Vztahy s ostatními lidmi nám umožňují poznání, že nám druzí lidé slouží jako zrcadlo, v němž vidíme sami sebe a to, jak vlastně žijeme svůj život. Jsme-li spokojení, je všechno v pořádku, nejsme-li pak se stává, že odmítáme vidět pravdu o sobě a svém životě. Pak náš život stagnuje.

Je běžné, že nacházíme něco z nás samých u mnoha lidí. To bychom si měli uvědomit, abychom byli shovívavější ke svým partnerům, na které máme vysoké nároky a často se cítíme zklamáni, když nesplňují naše očekávání.

Důvod, proč s některými lidmi špatně vycházíme, může být na nevědomé úrovni. To, co nás rozčiluje u ostatních, je často i v nás, druzí nám slouží jako zrcadla. Je důležité se dívat na svět jako na učebnu.

Každý člověk pro nás má určitou zprávu, která nám umožní dozvědět se něco o sobě samém a která nám má pomoci na naší duchovní cestě.

Nejlepšími zrcadly nás samých jsou naši rodiče a sourozenci, náš partner a hlavně naše děti. Je potřeba si uvědomit, že každý z nás má nějakou osobní přirozenost a historii. Takže když dělá stejné věci jako my, zdaleka to na první pohled nemusí vypadat stejně.

Vztahy s dětmi a nemoci dětí velmi dobře ukazují na nás samotné a je mnoho toho, co se z nich máme naučit. Když máme s dětmi vztahy komplikované a ne hezké, když jsou děti často nemocné, problém je téměř vždy v nás, téměř nikdy ne v dětech. Děti my rodiče utváříme a proto nás zrcadlí zdaleka nejvíc.

Všechny významné vztahy v našem životě jsou klíčem k odhalení nám skrytých částí nás samotných. Celistvost a zdraví dosáhneme tím, že si tyto části nás samých uvědomíme, přijmeme a budeme je milovat ať už je vidíme jako pozitivní nebo jako ty ne hezké. Ty ne hezké je potřeba přijmout stejně jako ty pozitivní a milovat je také, koneckonců představují nás samé. Ale buďme si vědomi, že chceme-li změnit svůj život a svůj svět, musíme změnit tyto ne hezké části nás samých. Jiná cesta není.

Duchovní aspekt... sebeúcta

Sebeúcta znamená udělat místo vlastní tvořivosti ve svém životě. Bez toho nemůžeme růst a vede to k zášti vůči těm, o kterých předpokládáme, že nám brání naši tvořivost projevit dle našich představ. Zároveň to ale znamená, že realizaci vlastní tvořivosti musíme umožnit i ostatním. Rozšířeným problémem společnosti je zneužívání, ať už emoční, sexuální nebo tělesné. Vychází z nedostatku úcty k potřebám druhého člověka, ale podstatou je vždy nedostatek úcty k sobě samému.

Dítě se sebeúctou nenarodí, může k ní jen přirozeně inklinovat nebo také ne. Pokud nemá rodiče, kteří by mu sebeúctu ukázali, nedokáže ve svém životě sebeúctu objevit a je nuceno bez ní žít i v dospělosti. Proto dítě potřebuje lásku, podporu a vedení lidí, kteří se nesnaží vyhovět jen vlastním potřebám.

Jak rodiče mohou dítěti sebeúctu vzít? Především tak, že oni sami sebeúctu nemají. Jak se to nejčastěji projevuje? Třeba tak, že rodiče neberou v potaz vlastní přirozenost dítěte a nedovolí mu rozvoj směrem, který ono samo volí. Takoví rodiče mají přesnou představu, jaké by jejich dítě mělo být a kam by mělo v životě směřovat, čeho by mělo dosáhnout a pramálo je zajímá, co na to dítě. A snaží se dítě do svých představ o jeho životě natlačit, lepší slovo je znásilnit. Dítěti tak už v dětství berou schopnost svobodně projevovat svoji vlastní tvořivost, svůj vnitřní potenciál a tato schopnost mu pak bude velmi chybět v jeho dospělosti.

Takový člověk pak v dospělosti obyčejně bez cizí pomoci cestu k vlastní tvořivosti nenachází. A tak je mnoho nadaných lidí, kteří by skrze své nadání mohli obohatit sebe a ostatní a mohli by skrze jeho projevení být v životě spokojení a úspěšní. Ale tito lidé si nedovolí své nadání rozvíjet a projevovat, protože jim to v dětství nebylo umožněno. Takoví lidé jdou životem, jako velmi nešťastní, u ničeho dlouho nevydrží, nic je nedokáže dlouhodobě zaujmout, nedokáží projevit a rozvinout sebe sama. A tak jdou životem jako outsideři, kteří si vlastně se svým životem neví rady, protože neví čím a jak by jej naplnili. Tato schopnost jim byla v dětství odňata nedostatečnou úctou k jejich osobnosti. Projevení vlastní tvořivosti je to, co nás dělá přirozeně šťastnými.

Závislost a nezávislost

Kromě jiného ve vztazích hledáme rovnováhu mezi závislostí a nezávislostí a v každém vztahu tento aspekt řešíme. Potřeba nezávislosti nebo naopak závislosti je individuální. Je to vlastnost, která nám je dána do vínku při narození, ale v průběhu života máme období, kdy se v určitých mezích mění. Analogie - v Arktidě žili dva dikobrazi. Byla tam zima a tak se rozhodli, že se k sobě trochu přitulí, aby se zahřáli. Když popošli trochu blíž, popíchali se vzájemně svými bodlinami. Tak se zase vzdálili a byla jim zima. Přiblížili se a bolelo je to. Trvalo dlouhou dobu, než nalezli tu správnou vzdálenost.

Blízko natolik, aby se zahřáli, ale ne tak těsně, aby si působili bolest.

Křížová čakra je spojena s prostorem a jeho ohraničením. Matčina děloha poskytuje teplo a všemožnou podporu a má zároveň schopnost se zvětšovat, aby se přizpůsobila růstu dítěte. Tato flexibilita v rámci určitého omezení je podstatná pro každý partnerský vztah. Příliš málo prostoru znemožňuje vývoj, partner který si tak počíná, bývá neodbytný, majetnický a závislý. Nemá pocit, že on sám o sobě, jeho vlastní hodnota je dostatečná, aby s ním jeho partner zůstával. Skrytým problémem je v takovém případě nejistota a nízké sebehodnocení.

Tento aspekt vztahů lze pozorovat v manželství, ve vztahu rodičů k dětem i mezi přáteli. Závislost dusí růst obou partnerů a může partnerství rozbít. To pak vede často k pocitu ublíženosti a opuštěnosti a ke strachu navázat další vztah. V takové situaci se projeví opačný pól, tedy nechuť se nějak v partnerství zavazovat, silná touha po nezávislosti a rozhodnutí se už nikdy nenechat zranit.

Stejně jako dikobrazi, kteří hledali dlouhou dobu tu správnou vzdálenost, můžeme i my strávit mnoho času hledáním nám vyhovující volnosti, vzdálenosti mezi mnou a partnerem. Velmi častým problémem ve vztazích a v manželství je pocit, že svého partnera „vlastníme“ (majetnické jednání). Jednáme s ním, jako bychom měli nárok na jeho partnerství, ten však nikdy nemáme, ani v manželství ne. Tento „nárok“ vztahy spolehlivě rozbíjí a vede k odstředivému jednání partnera. Partnerství si nelze vynutit. Buďto v nás partner vidí člověka, pro jehož vlastnosti s ním chce být a nebo ne. Svoboda se rozhodnout musí být každému ponechána, má-li být respektováno pravidlo úcty a sebeúcty k tvořivosti ve vztazích každého z nás a to i v případě manželství. Takže, chce-li jeden z partnerů ze vztahu odejít a druhý chce aby zůstal, pak není správným řešením mu v tom bránit, ale zamyslet se nad tím, proč chce odejít, kde jsem na svého partnera špatně reagoval, jaké mé charakterové vlastnosti vlastně k jeho rozhodnutí vedly.

Platí to i v případě manželské nevěry. Jakým svým jednáním jsem pro tuto skutečnost vytvořil nebo vytvořila prostor? I zde platí, chceš-li žít jiný život, kde by nevěry nebyly, změň sebe, nechtěj měnit partnera, je to projev neúcty k němu samotnému. Stejným problém je, chceme-li partnera ovládat a nebo máme o vztah malý zájem. To znamená, máme-li potřebu rozhodovat o všem v našem vztahu a nebo obráceně, necháme-li partnerovi příliš velký prostor a ve vztahu se nijak neangažujeme. I zde musí být zachována rovnováha, která vyhovuje oběma partnerům. Nutit partnera, aby jednal podle našich představ anebo jej ponechat ve vztahu samotného je zase projevem neúcty k němu. Je potřeba se zase zamyslet nad sebou, proč vlastně vytvářím vztah, který není dle mých představ. Co dělám špatně a co bych měl změnit, abych vytvořil vztah, který se mi bude více líbit. Je to o mé tvořivosti, o mé schopnosti si svoji tvořivost obhájit. Obhájit ale tak, aby i partner byl spokojený, protože jen to je známkou, že vztah je v pořádku a že moje tvořivost je v souladu s tvořivostí partnera.

Komunikace – spojení křížové a krční čakry

Jedním z nejdůležitějších prostředků, jak se ve vztazích projevovat je komunikace. Bez ní je vztah odsouzen k zániku. Tak nedostatečná nebo deformovaná komunikace spolehlivě všechny vztahy zničí. Nejčastější chybou v komunikaci ve vztazích je, že si lidé kladou v komunikaci nejrůznější bariéry a zábrany. Pak ale nemohou říkat co si myslí a co by měli říct. Komunikace přestává fungovat a s ní i vztahy. Člověk pak žije za maskou, kterou musí pracně udržovat, za různými hradbami, v osamění, nikoho za ně nepustí, je tam sám a nešťastný a vyrábí si vlastně své neštěstí sám. Ale protože i jeho protějšek cítí, že se ke svému partnerovi vlastně nedokáže přiblížit, tak jej vztah s ním neuspokojuje. Příčina takového chování zase částečně tkví v nedostatečné sebedůvěře člověka. Další chybou v komunikaci je sekýrování. Sekýrováním zase dáváme najevo, že k druhým nemáme žádnou úctu a nepřímo říkáme, že ani k sobě ne. Sekýrováním ostatních a trávením času snahou ostatní změnit se připravujeme o možnost vlastního růstu. Tímto způsobem nevede cesta ke změnám chování a jednání ostatních. Napřed musíme změnit sami sebe ostatní se pak přizpůsobí, změní sami. My jednáme a cítíme jinak, oni pak musí jinak reagovat.

Ve vztazích se učíme správně dávat a přijímat. Zrcadla fungují i v tomto případě, co dáš, to dostaneš a proto je dobré, když se nám od někoho dostává něčeho nám nepříjemného se zamyslet nad tím, co já sám, třeba někde jinde vlastně dávám.

Sexualita – partnerské vztahy

Je další z aspektů vyjádření naši tvořivosti Jsme nuceni vytvářet a žít vztahy, abychom mohli svoji sexualitu realizovat. Skrze sexualitu se projevuje jiný, další aspekt naši tvořivosti, jsme schopni stvořit život. Život, který je pokračováním nás samotných v mnohem větší míře, než si běžně myslíme. Náš vnitřní svět vložíme do nového života, dítěte a skrze něj bude dál žít a projevovat se i když v jiné osobě s jinou přirozeností. Je pokračováním nás samých. Našich dobrých, ale i špatných stránek naší osobnosti.

Sexualita v našem životě je mimo jiné indikátorem naši schopnosti správně utvářet a žít partnerské vztahy. Je-li nám v životě potěšením a radostí, jsou naše partnerské vztahy v pořádku. Není-li tomu tak, máme-li problémy se sexem, děvčata často nemohou dosáhnout vyvrcholení, muži mají problémy s potencí nebo máme sexu nedostatek nebo přebytek, pak to vše indikuje, že neumíme žít partnerské vztahy správně, že v jejich vytváření děláme něco špatně.

Ve své praxi mi většina žen říká, že v oblasti sexu jsou jejich partnery zanedbávány. Muži mi zase tvrdí, že se s nimi jejich ženy nechtějí milovat. Kde může být chyba? Obě pohlaví cítí nedostatek a přesto si nedokáží vyhovět, jak je to možné? Druhá čakra je spojena s čakrou pátou, s čakrou komunikace. Jestliže člověk neumí správně komunikovat pak ani v oblasti sexu nemůže fungovat správně. Takže jaká je odpověď?

Muži a ženy se prostě neumí spolu domluvit. Co se ale skrývá pod pojmem „se domluvit“? Stav páté čakry zrcadlí stav všech čaker nižších. Už vidíte, jak rozsáhlá oblast člověka je obyčejná „schopnost se domluvit“? Jestliže máte ve vztazích problém s harmonií v oblasti sexuality, problém je vždy ve vaši komunikaci a tak jej taky úspěšně léčím.

Partnerské vztahy, proč jsou vlastně pro nás tak důležité? Je to proto, že žijeme v pohlavním světě. Kde jedno pohlaví je jen půlka celku. Až teprve spojení rozdílných pohlaví, polarit, vytvoří celek. Nemyslím teď na sex i když i tam toto pravilo také za určitých podmínek platí. Myslím teď na naše soužití.

Jaké soužití může celek vytvořit? Harmonické, kde nejsou konflikty, kde není potřeba vlastnit a omezovat, kde je pochopení a porozumění partnerů, kde je láska bez podmínek, láska bez když. Tam může vzniknout v partnerech pocit celku. Umění vytvořit harmonický vztah, který by naplňoval oba partnery radostí a spokojeností v sobě buďto nosíme a nebo ne. Když se nám naše partnerské vztahy nedaří žít hezky, v žádném případě není chyba v partnerovi. Je vždy ve vás samotných.

Chceme-li své partnerské vztahy změnit, rozhodně není cestou, až na velmi vyjímečné případy, změna partnera. Partner vás vždy zrcadlí, jak by jste mohli najít někoho lepšího, pokud sami sebe nezměníte?

Někdy máte ale pocit, že se to některým lidem přece jenom trochu povedlo. Obvykle se jedná jen o to, že našli protějšek který je zrcadlí pro ně přijatelnějším způsobem, než jak činil jejich předcházející partner.

Jak dosáhnout změny v partnerských vztazích? Je to stále stejné. Změňte se. A až svoji změnu ve vztahu obhájíte, změní se tím i váš partner. Nejhorší způsob, jak chtít změnit vztah je chtít změnit partnera. Tato snaha vždy skončí fiaskem. Tím, že chcete měnit partnera nectíte pravidlo 1. čakry a taky pravidlo této čakry. Jestliže mám k někomu úctu, pak si jej vážím takového, jaký je. Snahou změnit partnera vztah vždycky výrazně ničíte.

Léčení křížové čakry

Rozhodněte respektovat sami sebe. To znamená vytýčit si určité hranice a dát si prostor pro svobodné vyjádření. Nenechte se omezovat, ale ani neomezujte.

Uvědomte si, že součástí sebeúcty je schopnost volit si svou roli v každém partnerském vztahu. Zároveň ale musíte dát tuto možnost i ostatním.

Naučte se komunikovat, což znamená jak mluvit, tak naslouchat, zapojit krční čakru. Směřujte k nalezení kompromisu nebo společného východiska, z kterého může mít partnerský vztah užitek. Uvědomte si, že v partnerských vztazích nemusíte mít na vše stejné názory, rozdílné názory nejsou důvodem ke konfliktu. Pokud jsou, pak neumíte respektovat jeden druhého, neumíte mít úctu k sobě a ani ke svému partnerovi.

To vše, co je zde o harmonizaci této čakry napsáno vám není k ničemu, když nedokážeme vidět sama sebe a vaše jednání ve vztazích objektivně. Jak toho dosáhnout?

1) Podívejte se, jakým způsobem utvářeli nebo utváří své vztahy vaši rodiče. Nemáte jinou možnost, než je utvářet stejně. Samozřejmě v rámci své přirozenosti, tak že to stejně vypadat nemusí. Ale – jestliže rodiče vytvářeli vztah konfliktní, vy tak činíte určitě taky, jestliže rodiče neuměli projevit ve vztahu lásku, vám to taky nemůže jít, jestliže rodiče jeden druhého omezovali, to znamená, měli tendenci jeden druhému diktovat, jak a co má dělat, pak i vy toto chování nosíte v sobě. Všechny tyto věci nemusíte projevovat otevřeně navenek, vůči svému partnerovi. Můžete je projevovat dovnitř, do sebe a poznámkami a nebo ukřivděným chováním do vašeho vztahu vkládat nepřímo. A není v tom žádný rozdíl. Podívejte se na svoje partnerské vztahy a hledejte podobnosti. Každý, pokud je jen trochu objektivní je musí vidět.

Toto je váš odrazový můstek pro změny sebe sama.

2) Podívejte se na svého partnera. Podívejte se na to, co vám na něm vadí. A najděte jeho chování ve svém a u sebe jej změňte.

3) Podívejte se na své děti. Jestli že jsou konfliktní, destruktivní a nedá se s nimi na ničem domluvit, pak vy jste stejní. Vy je nedokážete přijmout takové, jaké jsou a stále je kritizujete za to a ono. Ony vám to pak jen vrací. Nedomluvíte se.

4) Nikdy se nesnažte měnit toho druhého, to si jen koledujete o výprask. Ano je potřeba mu říct to a to se mi na tvém chování nelíbí, je potřeba mu to říct ne konfrontačně a nutit jej do změny je velmi špatný nápad. Partnerovi musíte ponechat svobodu se rozhodnout, zda vás bude nebo nebude respektovat. Vždy a za každých okolnosti hledejte, jak změnit sebe, svoje cítění a pak i svoje chování a jednání. Pokud to uděláte správně, pak se váš partner změní s vámi.

Tyto čtyři rady jsou pro duchovně pokročilé. Není pro běžného člověka obvyklé, aby bez pocitů křivdy a ublížení dokázal přemýšlet tímto způsobem. Ale jen pokud se dokážeme od těchto pocitů oprostit, pak jedině tenkrát dokážeme s těmito radami pracovat úspěšně.

Tyto čtyři rady vám ukazují, jak správně respektovat základní pravidla čaker. První pravidlo v tomto případě je, že náš partner nás zrcadlí, chci-li změnit jeho chování, pak musím změnit v sobě to, co mi na partnerově chování vadí.

Druhé pravidlo je, že přitahujeme to, co cítíme a myslíme. Jestliže myslíme ve vztahu křivdu a konfrontaci, tak ji stále přitahujeme. Jsme v uzavřeném kruhu, ze kterého není úniku. A všimněte si jak hodně lidí tak žije. Konfrontace s jedním partnerem, pak rozvod, pak konfrontace s druhým partnerem, další rozvod a pak už jen známosti ze strachu z dalších konfrontací. A nebo bez rozvodů ale konfrontace až do stáří, s tím, že takoví partneři čím dál více žijí spíše vedle sebe, než spolu. Spíše sdílí majetek a děti, než že jsou si partnery. Spíše si vzájemně otravují život. A komické na tom je, že si takový život sami volí. Není zde jiná cesta, než změnit své cítění a myšlení. Rozumíte mi?

Naučte se správně ctít pravidla, která jsou v textech o čakrách uvedena a změňte si svůj život.

Může být krásný. Krásný ho ale můžete udělat jen vy. A nepůjde to tím způsobem, že ostatním přikážete, jak se mají chovat a nebo tím způsobem, že před nimi utečete.