ČLÁNKY - ZAUJÍMAVOSTI

Šestá čakra

TŘETÍ OKO

UMÍSTĚNÍ: ČELO, PALEC NAD KOŘENEM NOSU,

NEBO NA SPOJNICI PÁTEŘE S LEBKOU

DUCHOVNÍ ASPEKT: ODPOVĚDNOST ZA SEBE SAMA

PRINCIP POZNÁNÍ A UVĚDOMĚNÍ BYTÍ

ZÁKLADNÍ POTŘEBA: VIZE A ROVNOVÁHA

EMOCE: ZMATEK A JASNOST

ŽLÁZA S VNITŘNÍ SEKRECÍ: HYPOFÝZA – PODVÉSEK MOZKOVÝ

TĚLESNÉ ORGÁNY: OČI, SPODNÍ ČÁST ČELA, DUTINY, JE SPOJENA S MERIDIÁNY

MOČOVÉHO MĚCHÝŘE A TRÁVICÍ SOUSTAVY

BARVA: INDIGO, ŽLUTÁ A FIALOVÁ

ELEMENT

SMYSLOVÁ FUNKCE NADSMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ, VŠECHNY SMYSLY

Integrující funkce třetího oka

Ve spodních čtyřech čakrách na emoční a pocitové úrovni žijeme svoji osobnost. V páté čakře svoje pocity a emoce, svoji osobnost vyjadřujeme a obhajujeme. Co ale se děje v oblasti šesté čakry? Toto centrum je zaměřené na sjednocení potřeb duše, jejíž impulzy můžeme skrze tuto čakru vnímat a na vyjádření a seberealizaci nižších čaker. Je zaměřené na sjednocení duality naši existence, což je mimo jiné vyjádřeno i dvěma laloky podvěsku mozkového. Kde jeden lalok představuje ducha a druhý hmotu. Zde dochází ke skloubení síly duše a osobnosti.

Šestá čakra umožňuje uvědomění. Ovládání této čakry znamená ovládání moci a schopností všech předešlých čaker. V této čakře je projevena schopnost intuice a nadsmyslového vnímání. Co si lze pod pojmem nadsmyslové vnímání představit?

Všechno vědění, které se ve Stvoření projevuje, je v čistém bytí přítomno v neprojevené formě, podobně jako jsou v semenu obsaženy všechny informace potřebné k tomu, aby z něho jednou vyrostla rostlina. Proces tvoření začíná, když si samo v sobě spočívající Bytí uvědomí svoji vlastní existenci. Když my, skrze šestou čakru čerpáme z těchto informací, pak využíváme schopnosti intuice a nadsmyslového vnímání šesté čakry.

Na fyzické úrovni tato čakra podporuje vše uvnitř a kolem hlavy. Posiluje naše smysly, schopnost vnímání i mentální schopnosti. Dobře pracující šestá čakra nám pomáhá chápat složité struktury.

Vynáší do vědomí, co bylo podvědomé, co bylo v podvědomí. V oblasti šesté čakry se také odehrává naše logické myšlení.

Vždy, když se narodíme, jsme propojení se svoji duší, která chce, skrze zkušenosti získané svým projevem v našem životě získat moudrost, pochopení a porozumění - Lásku. Aby tyto poznatky mohla duše získat, měla by mít možnost se skrze nás projevovat. Aby se mohla naše duše skrze nás projevovat, musí mít možnost nás vést, nás v našem životě inspirovat. Toto vedení, tato inspirace se odehrává právě přes šestou čakru. Toto vedení je jen jedna z více funkcí této čakry.

Co to znamená pro nás? Znamená to, že bychom měli umět své duši naslouchat, že bychom měli umět naslouchat své inspiraci a že bychom se měli umět svou inspirací řídit.

Tuto schopnost bez výjimky mají malé děti. Ve svém světě, ve svých hrách dávají volnost a svobodu svým impulzům, svým potřebám své inspiraci. Mnohdy jsou děti do svých her a představ tak ponořeny, že úplně ztrácí pojem o čase a úplně se z jejich vědomí vytrácí vše ostatní, vše nepotřebné. Téměř si nejsou vědomy okolního světa. Žijí jen svoji vnitřní realitu a realitu hry, vše ostatní zmizí.

Využíváme svou šestou čakru jiným způsobem, než tomu bude v dospělosti. Tuto schopnost, jak rosteme, jak dospíváme, jak jsou na nás kladeny stále větší a větší požadavky tohoto světa pomalu ztrácíme. Někteří z nás více, někteří z nás méně. Čím dál více žijeme tento svět a v tomto světě a zapomínáme na svět, ze kterého jsme sem přišli. Zapomínáme i skutečnosti a zkušenosti, které jsme zažili ve svých předcházejících existencích a ke kterým jsme jako hodně malé děti ještě měli určitý přístup.

V dospělosti se pak najdou lidé, kteří už žijí jen zodpovědností, pracují, starají se, mají tedy starosti a jsou zodpovědní za to a ono. Jsou to lidé, kteří úplně ztratili kontakt se svou duší, se svou intuicí a plně se oddali životu ve hmotném světě. Většinou takoví lidé mají plno starostí, na ostatní působí šedivě a ostatní je nemají moc rádi, proč?

Pak jsou tu lidé, kteří ač dospělí, stále zůstávají dětmi. Ač dospělí, stále si hrají. Hry dospělých mohou mít velmi různé podoby. Může to být vědec, kde dětské hry a zkoumavost přerostly ve vědecké bádání. Stále je tam ona potřeba si hrát s něčím, s předmětem vědeckého zájmu. Stále mají schopnost úplně se do svého bádání ponořit a přestat vnímat vše nepotřebné. Takoví lidé se poznají snadno.

Jejich práce je neunavuje, nevyčerpává, je to jejich hra, jejich zábava. Jsou spokojení, když se ji mohou věnovat, vytváří harmonii v sobě a ve svém okolí.

A mohou to být lidé, kteří své koníčky dokázali proměnit ve svoji práci, ve svůj zdroj obživy. Jsou to různí cestovatelé, umělci – zpěváci, malíři, sochaři, spisovatelé, zkrátka všichni, kteří zaslechli volání své duše a dokázali je projevit ve svých životech.

Uvedl jsem zde dva extrémy ve schopnosti vnímat vedení své duše. Ale i běžní lidé, kteří chodí do zaměstnání, aby se ve hmotném světě obhájili, aby si vytvořili materiální prostor pro svůj život mohou být lidé, kteří umí svoji duši poslouchat. Jak se poznají? Mají plno zájmů, plno aktivit, nebo třeba i jen jednu aktivitu, která je naplňuje radostí a spokojeností. Jsou to lidé, kteří v některých částech svého života dokáží být šťastní a naplnění. Všichni ti jsou ve společnosti ostatních mnohem více oblíbení, než ty šedivé myšky, o kterých jsem mluvil na začátku. Proč?

Odpověď je jednoduchá. Ti, kteří dokáží vnímat, slyšet vedení své duše a naplňovat je, ti jsou alespoň v částech svých životů naplnění štěstím a radostí. A to druhé přitahuje. Ti co jsou naplněni pouze zodpovědností, ti trpí, nejsou šťastní a spokojení. To ostatní odpuzuje. Mnozí z inspirovaných jsou inspirací, sice nepravou, nevlastní ale inspirací pro ostatní. To ostatní také přitahuje.

Jak se to stane, že někdo umí naslouchat své duši lépe a jiný hůře? To je otázka poměrně složitá.

Předně, duše když se přichází do hmotného světa projevit a poučit, přichází s určitou karmou. Přichází s důsledky svých činů z minulých existencí. Karma se musí projevit ve formě omezení, které duše skrze fyzické tělo musí přijmout. Jak takováto omezení vypadají?

Zaprvé jak říkají pohádky, když se narodíme, dostaneme do vínku soubor charakterových vlastností, vloh a nedostatků, se kterými pak musím vyjít po celý zbytek života. Je to naše první omezení. Své charakterové vlastnosti můžeme ve svém životě jen rozvíjet. Můžeme je rozvíjet pozitivním a nebo negativním směrem. Co tím mám namysli? Svoji citlivost můžeme rozvíjet ve vlastnost, které říkáme empatie a skrze empatii můžeme zažít velmi mnoho hezkých chvil s ostatními. Ale skrze citlivost se můžeme nechat celý život zraňovat a srážet, jestliže nemáme v pořádku sebeobhájení, jestli že nemáme v pořádku některou ze svých nižších čaker.

Svoje výborné organizační schopnosti můžeme s prospěchem využít při organizaci vlastního života a třeba v zaměstnání v odpovídajících funkcích. A nebo je můžeme zneužít v potřebě organizovat své blízké. V takovém případě se pak jedná o manipulaci, která nám do života přinese hodně těžkých zkoušek.

O tom, jak své vlohy, své charakterové vlastnosti ve svém životě rozvineme, zda pozitivním, nebo negativním způsobem, o tom rozhodnou naši rodiče. To je naše druhé omezení. Ti určí, zda svoje vlohy, byť třeba značně omezené budeme využívat konstruktivním, pozitivním způsobem a tím i úspěšně a zda budeme s tímto minimem schopni žít spokojený a šťastný život. A nebo jestli své třeba poměrně bohaté vlohy budeme využívat destruktivně a tím budeme vytvářet život plný destrukce, nespokojenosti a tím i neúspěchu.

Rodiče jsou ti, kteří nad námi mají obrovskou moc. Rodiče, které jsme si před příchodem na tento svět vybrali, aby nám vytvořili kulisy začátku našeho života, aby nám vytvořili v životě omezení, která jsou v kontextu s našimi dosavadními existencemi. Naše charakterové vlastnosti, naše vlohy nás určují obvykle z deseti, dvaceti procent. Zbytek naší existence definují rodiče. Oni jsou ti, kteří nám dají svoje vzorce chování, které bezezbytku převezmeme a oni jsou ti, kteří velmi ovlivní naši schopnost vnímat a uskutečňovat vedení naší duše.

Jestliže máme rodiče, kteří měli naprosto přesnou představu, jak bychom měli jednat, jak bychom se měli chovat a pramálo je zajímalo, jací skutečně jsme, pak je pravděpodobné, že se nám šestá čakra uzavře a ztratíme svoji schopnost vnímat impulzy naší duše, které jsou pro náš spokojený život nezbytné. Ztratíme kontakt s tím, kdo ví co je pro naši seberealizaci potřebné. Žijeme pak životy svých rodičů, které nám ale nenáleží a ve kterých nenacházíme obvykle potřebné uspokojení a musíme na ně vynakládat mnohem více úsilí a námahy. Rodiče to myslí dobře, mnohdy do nás vkládají svoji potřebu v nás realizovat úspěchy, kterých oni sami z nejrůznějších důvodů nedosáhli, ale vůbec si neuvědomují, jaké peklo nám tím, že nám vnutí svoji představu života způsobí.

Když ke mně přichází klienti, kteří žijí v zodpovědnosti a práci, protože nežijí svůj život, dá to obvykle dotyčným hodně práce zpětně objevit, co vlastně mohli a měli žít, co by vlastně chtěli sami žít. Obvykle už ani není možné začít rozvíjet v dospělosti to, co mělo být rozvinuto spontánně v dětství. Ale i přes to se tito lidé cítí mnohem lépe, když se konečně uvolní, když konečně pochopí, že některé jejich problémy vznikly proto, že nežili svůj život. Tito lidé pak někdy mění svá zaměstnání a mnohem více rozvíjejí své koníčky, které jsou jejich srdci blízké. A mnohem více respektují své srdce – mnohem více respektují informace spontánně přijímané šestou čakrou a ta se pomalu otvírá a rozvíjí.

Duchovní aspekt - odpovědnost za sebe sama

Slovo odpovědnost pochází z francouzského "spondere", což znamená zaručit se nebo slíbit; celé

slovo má význam znovu něco slíbit. Esotericky to naznačuje, že existuje vnitřní závazek projevit podnět z vyššího já ve fyzickém těle a přijmout reakci na tento projev jako prostředek růstu duše.

Mnoho lidí je velmi odpovědných ve vztahu k ostatním, ale potřeby jejich vlastní duše mohou být velmi nenaplněné. Vlastně používají svou odpovědnost jako prostředek, jak se vyhnout cestě své duše.

I zde je důležité naučit se vnímat podněty duše a naplňovat její potřeby. Podněty přicházejí ve formě inspirace nebo intuice a mohou být opominuty, pokud je přehluší emoční pocity osobnosti a instinkty přicházející z nižších čaker, které vyjadřují náš stávající život.

Důvěřovat vlastní intuici často znamená, ŽE SE MUSÍME SNAŽIT SAMI, bez podpory společnosti.

Mnoho velkých mistrů šlo po této pouti, stejně jako mnoho mužů a žen, kteří v průběhu století významně změnili dějiny světa. Ale i mnoho běžných lidí, kteří se něčím ve svém životě od ostatních lišili a ostatní tím obohatili jen svou pouhou existencí..

Když se naučíme přijímat tyto podněty, je dalším bodem naše ochota realizovat je ve fyzickém světě.

Ke konfliktu může dojít v oblasti krční čakry, když je tato zablokovaná. Pokud však začneme věřit své intuici, vliv duše se zvýší a cesta podnětu přes krční čakru se stane snadnější.

Emoce spojené s třetím okem

Odmítnutí podnětu duše, na jakékoli úrovni systému čaker, může vést k nerovnováze v oblasti třetího oka. To proto, že to, co vidíme fyzickýma očima ve vnějším světě, neodráží představy, vytvářené třetím okem. Dojde k nerovnováze, narušení orientace a ke zmatku.

Nejběžnější příčinou problému je, že problémy a nedostatky v našich nižších čakrách nás zaměstnají natolik, že na příjímání podnětů z třetího oka už nám nezbývá žádný prostor.

V mnoha případech dochází k dočasným zrakovým potížím, které symbolizují vnitřní zmatek. Stává se to proto, že mysl nemůže pracovat se dvěma odlišnými obrazy a má snahu jeden z nich vypnout, aby se rovnovážný stav obnovil. Stává se to často u dětí, kdy svalová nekoordinovanost očí způsobuje, že se do mozku dostávají dva obrazy. Ve snaze obnovit rovnováhu se nervové podněty z jednoho oka vypnou a oko přestává pracovat. Pokud není dobré oko rychle zakryto a tak povzbuzena činnost v druhém oku, ztratila by se jeho fyzická schopnost vidět navždy.

Ale i dospělí zažívají období, kdy na jedno oko výrazně hůř vidí, a nebo vnímají obraz z očí jako dva více nebo méně vzdálené samostatné obrazy. Vidí dvojitě.

Na mentální úrovni musí být mezi dvěma obrazy - jedním z duše a jedním z osobnosti - nalezen nějaký kompromis, dříve než se jeden z nich začne potlačovat a nebo se v nejhorším případě trvale vypne. Pokud nedojde k vědomému rozhodnutí, může mít kompromisní řešení podobu duševní nebo tělesné nemoci, která pomůže obnovit rovnováhu. Něco se musí změnit dříve než přijde další zmatek a stres.

Řeč těla

Obvyklým znamením je vytváření omezení v tom, abychom nemohli viděl svět takový, jaký doopravdy je. K vytvoření těchto omezení používáme černé brýle, vlasy spadající přes oči nebo si zakrýváme oči rukama.

V podstatě se schováváme protože jsme přesvědčeni, že ve vnějším světě nelze dosáhnout harmonie.

A nebo si nějakým způsobem zakrýváme oči a části obličeje – ve hmotném světě projevujeme to co děláme na mentální úrovni, nechceme přijímat a uvědomovat informace které vznikají v šesté čakře.

Doporučení, jak harmonizovat třetí oko

1. Naučte se používat intuici. Bývá to obvykle první myšlenka, která nám přijde na mysl.

2. Udělejte si jasno, co od života a v životě chcete a proč. Jak vlastně chcete žít a proč? Co chcete ve svém životě rozvíjet a proč? Která z vašich činností vám přináší uspokojení a která ne? Budete sami překvapení co se o sobě a svém životě během několika takových sezenídozvíte.

3. Připusťte si, že by jste mohli změnit svůj život, že byste se mohli začít věnovat činnostem, které vás přitahují, u kterých cítíte, že by vás naplňovaly. Poproste svoji duši, aby vás vedla a duše vás povede.

4. Pokud možno každý den si najděte čas na přemýšlení, co vám ten který den přinesl, jaké zkušenosti jste prožili a proč, a jak by jste chtěli svůj život rozvíjet. Je potřeba, aby jste nebyli ničím a nikým rušeni. Informace, které přijímáte i při tomto přemýšlení třetím okem jsou tiché, snadno je přeslechnete, přehlušíte. Při tomto přemýšlení rozvíjíte svoji šestou čakru.

5. Pokud vám jsou události vašeho života nejasné a pro vás nesrozumitelné, uvědomte si, že jste to jen vy, kdo jim nerozumí. Poproste si duši, aby vám pomohla situace vašeho života pochopit.

6. Pokud si ve svém životě všimnete, že se v něm opakují situace, které nezvládáte, které jsou pro vás nepříjemné, poproste si ve svých sezeních svoji duši, aby vás vedla k jejich správnému vyřešení. Pak se vám může stát, že uslyšíte pořad v rádiu, nebo někoho potkáte, kdo vám pomůže najít nový úhel pohledu na váš opakující se problém a pomůže vám jej vyřešit.

Můžete si také poprosit o vedení při řešení vašeho problému. Může se pak ve vašem životě objevit i duchovní učitel, který vám pomůže s řešením. Uvědomte si, že JESTLIŽE OPRAVDU BUDETE CHTÍT, a jestliže budete chtít správně, pak si vaše duše najde způsob, jak vás k požadovanému řešení dovede. Stačí se jen nechat vést. Nebránit se.

7. Dívejte se na svět, jako na místo neomezených možností, věřte, že zázraky jsou možné i ve vašem životě. Jen pokud budete mít tuto víru, jen pak bude ve vašem životě pro tyto zkušenosti místo.

8. Můžete využít pohled na indigově modrou, jako podporu při práci se svou šestou čakrou.

Nejpřirozenější je pohled na jasnou oblohu při soumraku, zády k západu slunce.

Více úhlů pohledu – druhý pohled

Šestá čakra nám nabízí více úhlů pohledu, více možností, jak s ní pracovat, záleží na vás, na vaši přirozenosti a zkušenostech, který z úhlů pohledu je pro vás větším přínosem, který je pro vás důležitější, ke kterému jste dospěli. Začít by jste měli tím prvním úhlem pohledu. Až budete mít pocit,že jste jej zvládli, můžete se pustit do toho následujícího.

Tři základní funkce šesté čakry:

1) Uvědomujeme jen emocionální projevy našich nižších čaker. Těmto emocionálním projevům přiřazujeme myšlenkové struktury. Říkáme tomu racionální myšlení. Ty pak různě kombinujeme a spojujeme, tvoříme různé závěry a vytváříme si představy, myslíme. Na této úrovni vyzařuje šestá čakra barvu žlutou. Lidé, u kterých tento způsob vědomé existence převládá bychom mohli nazvat materialisty a mnohdy i tehdy, chodí-li do kostela nebo provádí nějakou duchovní praxi.

Je to nejnižší úroveň bytí, která existuje v každém z nás. Je zde dobře vidět, jak dalece jsme v tomto případě existence poplatní svým emocím, které žijeme v nižších čakrách, teprve na nich stavíme myšlenky a představy a ty pak žijeme.

Vezměme si obyčejný vnitřní strach, který někteří lidé prožívají ve styku s ostatními lidmi. Může jej způsobit blok v některé z našich nižších čaker, je jen v našich představách, nemá nic společného s realitou a přesto pod jeho tlakem jednáme a stále jej žijeme, neboť co jsme, to i přitahujeme, dle pravidla 3. čakry. Žití strachu udržuje zase příslušný blok na příslušném místě čakry. Může jej i prohlubovat a dojít až k depresím a budeme-li pokračovat, pak třeba k sebevraždě. Přitom v naprosté většině objektivně neexistuje žádný vnější důvod k prožívání takového strachu. Vše se odehrává čistě v naši mysli, a v našem emočním těle, ale my podle toho jednáme. Realita taková není!!

Obvykle je strach v našich životech přítomen v mnohem méně rozlišitelné a o to nebezpečnější formě.

Obvykle, když máme pocit, že jsme se ocitli v neřešitelné situaci. Je až zarážející, jak slepí v takových situacích jsme. Situace, které lidé označují za neřešitelné, obvykle mají řešení hned několik. Tito lidé je však z různých důvodů nedokáží najít, nedokáží je vidět. Tyto stavy obvykle způsobují problémy v první čakře. Lidé pak místo, aby mysleli na řešení situace, myslí na útěk ze situace. Logicky pak řešení nemohou najít, protože leží úplně v jiné oblasti chování, než kde jej lidé hledají.

Člověk, který nevyužívá svoji intuici je „obětí“ sebe sama, jeho žití vyrůstá jen z něj a z lidí a okolností, kteří a které jej ovlivnili. Jeho žití vyrůstá jen z jeho vlastní minulosti. Může kombinovat zkušenosti ze svého života a dělat z nich závěry a to mu umožní vývoj na jeho úrovni. Lidí, kteří využívají svoji intuici jen velmi omezeně, je velmi málo, svoji intuici používáme v různé míře všichni.

I lidé, kteří žijí čistě „materialistickým“ způsobem své intuice využívají. Nedělají to však vědomě. Nemají tuto svoji aktivitu pod kontrolou, neuvědomují si ji.

2) Skrze třetí oko můžeme žít i jinou realitu, pokud jsme ochotni připustit, že existuje i něco, co přesahuje náš fyzický svět a jeho námi fyzickými smysly vnímané kulisy našich životů. Pak skrze třetí oko můžeme žít mimosmyslové vnímání, které může mít nepřeberné množství podob. Potom se v naši šesté čakře začíná objevovat indigově modrá barva.

Začínáme vnímat v širším kontextu, než je našimi fyzickými smysly a současnými přístroji vnímatelný fyzický svět. Všichni v sobě tuto schopnost nosíme a všichni ji používáme. Materialisté méně a ne vědomě. Lidé duchovní více a více vědomě, v závislosti na stupni duchovního vývoje. Přičemž intuici mohou vědomě a ve vysoké míře používat i lidé, kteří duchovně nikdy nepracovali, bylo jim to dáno, narodili se tak. Třeba lidé, kteří měli pocit, že neměli letět letadlem, které pak spadlo, jsou-li materialisté říkají náhoda. Mimosmyslové vnímání můžeme rozvíjet a vědomě používat a mít z něj prospěch. S určitou mírou citlivosti, nebo vlohy v tomto směru přicházíme na svět všichni.

Jaké podoby může mimosmyslové vnímání mít? Může to být jasnovidnost, jasnocitnost, schopnost mít jasnovidné sny, můžeme přímo vnímat myšlenky, které působí pod povrchem vnějších forem, jsme schopni tyto myšlenky vědomě ovládat. Máme schopnost komunikovat s bytostmi, které jsou mimo náš hmotný, tělesnými smysly vnímatelný svět. Možností je nepřeberně.

O co se vlastně jedná? Šestá čakra v sobě spojuje schopnost uvědomovat nejen skutečnosti vnímané z hmotného světa, ale má schopnost vnímat i skutečnosti do hmoty neprojevené. Třetí oko v sobě neseschopnost integrovat projevy do hmotného světa neprojeveného bytí a projevy a naše zkušenosti z hmotného světa. Čím více se umíme spoléhat na svoji inspiraci, tím méně se stáváme obětí své kontinuity, svých zkušeností a prožitků, toho, co jsme nasbírali do svých prvních pěti čaker, tím více můžeme měnit svůj svět, svůj život, svoji realitu, tím více jsme ve svém životě svobodní, tím více si otvíráme cestu k prožívání radosti a štěstí.

Už nejsme jen důsledek toho, co jsme doposud zažili a co jsme do sebe uložili, najednou máme možnost tuto kontinuitu narušit a změnit. Najednou máme možnost měnit svůj život a nezáleží na tom, jaké zkušenosti jsme nahromadili ve svých nižších čakrách. Občas to učiníme spontánně, nemáme tento proces pod kontrolou. Ale pokud jsou schopnosti šesté čakry rozvinuty, pak je tento proces možné řídit vědomě a vědomě svůj svět, svůj život utvářet a měnit. Vědomě svůj život ovládat. Pak se naše myšlenky a představy samy a spontánně uskutečňují, protože už nejsou závislé na našich nižších čakrách.

Naše schopnost měnit a svobodně utvářet svůj život se obvykle vyvíjí postupně. Nejprve jsme schopni měnit jen některé a méně podstatné okolnosti svého života. Postupně, jak nabýváme zkušenosti ve využívání svého mimosmyslového vnímání, jak si je pomalu začínáme být vědomi, pak se naše schopnosti zkoumat jiné světy, nebo vnímat vedení jinými bytostmi prohloubí natolik, že pro nás není problém měnit svoje vlohy a začít žít život úplně jinak a úplně v jiné společnosti, než jsme žili doposud. Dá se říci, začít žít život úplně jiného člověka a my si můžeme zvolit, jakého. Postupně pro nás není problém jakkoli měnit realitu svého života.

Získáváme schopnost uvědomovat nejen vlastní život a z něj tvořit jeho další realitu, získáváme a osvojujeme si schopnost uvědomovat i jiné reality, kterých je okolo nás nepřeberné množství na mnoha úrovních a z těchto realit čerpat informace a inspiraci pro tvoření našeho teď už mnohem méně vlastní minulostí vázaného života, do kterého můžeme z inspirovaných, z vnímaných informací vnášet nové a nové pro nás dříve nepředstavitelné skutečnosti a podněty.

Zde se dostáváme do spirituální roviny. Překonáváme hranice svého racionálního rozumu. Stáváme se soustředěnými a zároveň otevřenými mystickým zkušenostem a prožitkům nejen svým, ale i ostatních lidí a jsme schopni je přijímat a hlavně žít ve vlastním životě.

3) Pokud se v šesté čakře objeví fialové odstíny, pak to ukazuje na nadsmyslové vnímání, kdy naše šestá čakra je otevřena univerzálnímu vědomí, kdy se dokáže napojit na božské Bytí, nebo chcete-li jinou formulaci, na univerzální vědomí bez vlastností a tvaru, které v sobě všechny tvary a vlastnosti neprojevené, zatím námi neuvědomené obsahuje. Stejně jako semínko v sobě nese neprojevenu celou rostlinu, nebo i celý velký strom. Je to místo, kde jsme "doma". Odtud začala naše cesta životem a sem se zase vrátíme na konci našeho vývoje. Zde žijeme a prožíváme, zde uvědomujeme sebe v Bohu, v univerzálním vědomí, které samo sebe uvědomuje a tím tvoří různé reality, včetně té naši. I naše schopnost uvědomovat může mít mnoho různých úrovní a podob. Pak i naše schopnost skrze uvědomění tvořit reality vlastního života je projevení a užívání stejného aspektu bytí, jaké ke svému uvědomění používá Bůh. Úrovní tvoření je zase nepřeberně mnoho.

Je potřeba vysvětlit, co jsou to skutečnosti z čistého bytí – Všechno, co se ve Stvoření projevuje, je v čistém bytí přítomno v neprojevené formě, podobně jako jsou v semenu obsaženy všechny informace potřebné k tomu, aby z něho jednou vyrostla rostlina. Proces tvoření začíná, když si samo v sobě spočívající Bytí uvědomí svoji vlastní existenci. Tak probíhá proces projevování se také v nás a skrze nás, skrze UVĚDOMĚNÍ SI.