ČLÁNKY - ZAUJÍMAVOSTI

Základní čakra

UMÍSTĚNÍ: DOLNÍ KONEC PÁTEŘE, KOSTRČ

DUCHOVNÍ ASPEKT: SEBEUVĚDOMĚNÍ

PRINCIP

ZÁKLADNÍ POTŘEBA: BEZPEČÍ, DŮVĚRA

EMOCE: STRACH A ODVAHA

ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ: NADLEDVINKY (KORTIZON)

TĚLESNÉ ORGÁNY: ZUBY, LEDVINY, MOČOVÝ MĚCHÝŘ, KONEČNÍK, PÁTEŘ, KYČLE

BARVA: ČERVENÁ

ELEMENT ZEMĚ

SMYSLOVÁ FUNKCE ČICH

Základní myšlenka

Máme právo na to žít na zemi život podle svých vlastních představ a nikdo nemá právo nás za to

kritizovat. Zároveň ale mi sami nemáme právo kritizovat to, jak žijí ostatní.

Tak, jak je to zde napsáno to zní velmi konfliktně, zvláště, uvědomíme-li si, že mezi nekritizovatelné patří třeba i takoví „velikáni“, jako byli Hitler, Stalin a nebo třeba i obyčejný vrah. Je potřeba si hned na začátku ujasnit, co je to kritika. Kritika je, když někoho odsuzujeme, když někoho soudíme. Ale můžeme mít ještě názor. Názor je něco úplně jiného. Názor je prosté vyjádření našich postojů, bez toho, že bychom soudili, odsuzovali nebo naopak chválili. Mezi těmito dvěma způsoby sebevyjádření je obrovský rozdíl, který má mimořádný dopad do našich životů. Pokud se vám podaří přečíst všechny texty o čakrách, můžete jej pochopit.

Abychom se cítili na zemi bezpeční, potřebujeme vědět, že jsme jedineční, potřební a že naše místo zde není zpochybňováno. Když to víme, je třeba, abychom si to uvědomovali i u opilců ve škarpě, u vraha, uprchlíka nebo u krále. Když dokážeme vidět i jejich hodnotu, přestaneme soudit, což může úplně změnit náš život.

Duchovní aspekt... sebeuvědomění

Dítě, když se narodí, není si hned od začátku vědomo, že je samostatným jedincem, který by mohl vědomě jednat sám za sebe, který by mohl realizovat své představy o tvoření svého života v tomto světě. Každý rodič ví, co následuje, když si to začne uvědomovat. Dítě začne zkoušet, kde jsou hranice jeho možností uspokojovat své potřeby a kde jsou hranice prosazení se vůči ostatním lidem. Začne se prosazovat, některé vehementně, některé s menší průbojností.

Tam někde sahá historicky naše sebeuvědomění. Tam se poprvé začíná utvářet naše si vědomí vlastní síly. S určitou tendencí inklinovat k nízkému nebo vysokému vědomí si své vlastní síly, už na tento svět přicházíme, je nám dána našim datem narození, našimi charakterovými vlastnostmi, které jsme dostali do vínku. Některé naše charakterové vlastnosti vědomí vlastní síly zvyšují, jiné nám naopak vědomí vlastní síly odčerpávají.

To, jak si budeme své síly vědomi, jak budeme ve svém životě sebevědomí, o tom rozhoduje naše datum narození a nesrovnatelně větší měrou naši rodiče. Ti, jestliže sami vědomí vlastní síly nemají, nemohou nám jej předat. Nemohou s námi jednat tak, aby bylo naše vědomí vlastní síly podpořeno a upevněno. Naopak s námi jednají tak, že naše vědomí vlastní síly rozbíjí a sebevědomí nám natrvalo odčerpají.

Jak to dělají? Dívají se na nás a jednají s námi kriticky. Kriticky zkoumají naše schopnosti, kriticky hodnotí výsledky našeho usilování a otevřeně nám svoje poznatky sdělují. Neumí to jinak, sami takto žijí a sami tím trpí, sami jsou k sobě kritičtí, sami jsou k sobě tvrdí, sami sebe shazují a považují to za správné. A svým jednáním jen umožňují pokračování sebe samých, svých vzorců jednání, svých postojů, ve svých dětech.

Kritičnost k sobě a tím i kritičnost k ostatním je to, co nám z dětí dělá nesebevědomé a neprůbojné jedince. Kritičnost a neschopnost je pochválit, neschopnost respektovat je takoví, jací jsou, neschopnost respektovat jejich tvořivost a hravost. Když vadíme mi sami sobě v mnoha ohledech, pak nám stejnou měrou vadí i naše děti. Když mi si nedovedeme ve své dospělosti připustit, že bychom svůj život mohli utvářet dle svých představ, nedovolíme to ani dětem.

Píši o tomto tématu tak obsáhle, protože až příliš často se setkávám s lidmi, kteří nemají v pořádku první čakru. Ale když není v pořádku ta, pak už nemůže v člověku pořádně fungovat nic. První čakra je základ, na kterém se staví další části a projevy osobnosti. Když ale stavíme na písku, byť by byl zbytek stavby dokonalý, stále padá.

Co se stane, když nedovolíme dítěti projevit správně vlastní sílu? Když projevy jeho vlastní síly nepodpoříme? V takovém případě z nevědomí si vlastní síly tento člověk v dospělostí spadá do dvou možných extrémů, do nadřízenosti a do podřízenosti.

Nadřízenost a podřízenost

Staví-li se člověk do podřízené role, pak vědomě uznává, že má pocit, že ten druhý je silnější a tudíž dovolí, aby nad ním uplatňoval svou moc. Je až komické, jak málo se toto rozdělení rolí shoduje se skutečnou fyzickou nebo psychickou silou jedinců.

Ale staví-li se člověk do nadřízené role, proč to vlastně dělá? Jak tady se zrcadlí vědomí si své vlastní síly? Je to jen věc taktiky. Nesebevědomý člověk udělá preventivní opatření, má pocit, že by jej mohli ostatní nějak ohrozit, tak se raději rozhodne je kontrolovat, aby jejich útokům mohl předcházet. Tedy zase se jedná o člověka, který se hodnotí nízko, má malé vědomí si své vlastní síly.

Člověk, který si opravdu své síly je vědom, se do těchto rolí nestaví, je rovnocenným partnerem a nemá s nikým problém. Ani si neuvědomuje, že by možná někdo mohl být silnější nebo slabší, než je on. Neplýtvá svými silami na nadřízený nebo podřízený postoj.

Útok, útěk

Dalším projevem nevědomí si vlastní síly je jednání typu útok a útěk. Jestliže si nejsem vědom své síly a mám pocit že mne druhý ohrožuje, pak jednou z taktik je útěk.

Jestliže se cítím ohrožený, mám strach, tak další možnou taktikou je i útok. Stačí podívat se do přírody. Když potkáte kance, pokud to stihne uteče, když ne, zaútočí a má stále stejnou motivaci, cítí se být ohrožen. Šelmy mají samozřejmě motivaci se nažrat.

Ale jestliže jsem si dobře vědom své vnitřní síly, nač bych utíkal, nač bych útočil? A tak někdy, v některých rodinách, kde se jen útočí, kde se jen křičí a poštěkává, tak tam je nejpravděpodobnější příčinou strach a agresivita prožívaná v dětství. Tam je nejčastější příčinou velmi malé sebevědomí.

Zní to komicky, ale když se člověk umí dívat, nemůže to nevidět.

Útěk může znamenat, ze je pro člověka obtížné se zařadit do společnosti a tito lidé se mohou stát „odpadlíky“ nebo samotáři. Samotářský typ často kritizuje ostatní a prohlašuje, že je mu lépe ve vlastni společnosti než ve společnosti idiotů nebo nudných panáků. Kritizováním a vyvyšováním se nad ostatní se člověk snaží zvýšit si vlastní sebevědomí, kritizující ve svých představách stojí přece „výš“, než kritizovaný.

Emoce - strachy a pocity ohrožení

Strach lze velmi často chápat jako „chybná očekávání chybně chápané reality“. Strach se většinou vztahuje k uměle vytvořeným problémům, ne k realitě. Potřeba si oblékat brnění, obklopit se silnou zdí a posedle se chránit před vnějším působením prozrazuje, že v pozadí našeho cítění a jednání je strach. Ale jedinou ochranou, kterou potřebujeme, je láska, protože máme-li sami sebe správně rádi, pak nás mají rádi i ostatní a kde je potom náš „nepřítel“, kterého bychom se měli bát?

Jestliže člověk zažíval v dětství pocity ohrožení, jestliže okolo něj byla projevována agresivita, rodiče se mezi sebou hádali, křičeli často na sebe i na dítě, pak se stává, že v člověku zůstává pocit ohrožení po zbytek jeho života. Teď si možná myslíte, že přeháním, ale vidím to ve své praxi. Chodí ke mně lidé, kteří mají trvale studené ruce a nohy, někdy mají ruce trvale zpocené. To ukazuje na fakt, že vědomí těchto lidí trvale zůstává v pocitech ohrožení. A dotyčný si toho už vůbec není vědom, ale jako ohrožený jedná, je bázlivý nebo agresivní, bojí se projevit svůj názor, bojí se jit do konfliktu a nebo do něj jde naprosto bezhlavě, spíše jakoby veden pouze pudem sebezáchovy. Slabším projevem nízkého sebehodnocení, nízkého sebevědomí je nízký krevní tlak.

Pocit ohrožení se nemusí vztahovat jen na okolní lidi, pocit ohrožení se může skrývat v našich životech i jinde. Někteří lidé mají pocit ohrožení, když se jim zdá, že nejsou dostatečně zabezpečení, materiálně, partnerem a podobně. Takoví lidé pak mohou okolo sebe stavět vysoké zdi z majetku a rodinného zázemí, potřeby partnera a děti vlastnit. Takoví lidé ale toto všechno nedokáží žít ve svůj prospěch. Není špatné mít majetek. Ale mohou k němu být různé postoje. Závislost na majetku nebo partnerovi je vlastností, která nás může dovést do velkého utrpení. Vlastnit partnera taky nelze, ale mnohdy se tak chováme. Strachů může být velmi mnoho druhů, další velmi častý strach je strach ze selhání. Lidé tohoto typu se snaží ze všech sil dosáhnout to, co je pro ně měřítkem úspěchu. Proto honí sami sebe i druhé, a to zvláště tehdy, když nastanou nějaké problémy. Jsou kritičtí a netolerantní k lidem, kteří nepracují podle jejich představ, jako by to bylo i jejich selhání. Vidíte to, jak žijí to, co jim dávali  rodiče? A jak to vehementně rozdávají dál?

V našich životech, v našem vědomí je jedno pravidlo, a to je, že co nám dělali rodiče, to žijeme po celý zbytek svého života. Jestliže k nám byli rodiče kritičtí, budeme žít kritičnost, jestliže k nám byli láskyplní, budeme žít láskyplnost, jestliže nám říkali, jsi hloupý, budeme se tak celý život hodnotit. A možná se budeme celý život rodičům snažit dokázat, že tomu tak není. Možná si kvůli tomu zničíme zdraví, možná se nám kvůli tomu rozpadne rodina, ale bude to pro nás to nejdůležitější v životě. Už vidíte, jakou moc má dětství?, jakou moc mají rodiče?

Mnoho lidí je soutěživých, ať už v práci nebo ve sportu. Tito lidé často vyrůstali v rodinách, kde byl oceňován především úspěch a jen ten si zasloužil lásku. Hnacím příkazem na psychické úrovni bylo „buď dokonalý“ a dokud se tento příkaz neuvolní, řídí celý další dospělý život těchto lidí. Tito lidé potřebují dokázat sobě a ostatním, že jsou opravdu dobří. Samozřejmě, pokud je laťka nastavena příliš vysoko, dotyčný člověk může vážně onemocnět a nebo i umřít. Nedokáže se vyrovnat s faktem, že není dost dokonalý, dost úspěšný. Specifické problémy vznikají tam, kde mají příkazy negativní podobu typu „nikdy nic neuděláš pořádně“ nebo „všechno zkazíš“. Zase je to obvyklé v rodinách, kde se rodiče cítí nejistí. V dospělosti se ale takto hodnocené dítě hodnotí stále stejně, byť by byly jeho úspěchy vyjímečné.

Jeden příklad ze života. Takto v dětství hodnocené dítě se dostalo na vysokou školu. Bylo vyjímečně inteligentní a bakalářské zkoušky udělalo bez nutnosti přípravy na výbornou. Když rodiče chtěli jeho úspěch oslavit, dítě řeklo, že není co slavit, že si svého úspěchu neváží, otázky byly přece tak jednoduché…. Rodiče tomuto dítěti nedokázali vysvětlit, že slavit je co, že ostatní na stejně jednoduchých otázkách ztroskotali a zkoušky nedokázali udělat. Dítě jejich argumentaci nedokázalo pochopit. Pokud člověk v takovém sebehodnocení pokračuje po zbytek života, což je pravidlem, pokud mu někdo nepomůže jeho sebehodnocení změnit, tak jak z něj může mít radost? Vždyť v něm nedokáže najít žádný úspěch, který by mohl jeho sebehodnocení zvednout, ze kterého by se mohl radovat.

Další problém vzniká i tím, že jak člověk hodnotí sebe, tak hodnotí i okolní lidi. A máte tu hned zpátky exemplář velmi kritického člověka, který to ale vůbec nemyslí zle a až bude mít své děti, vše předá dál. Předá štafetový kolík svých rodičů….

Pro lidi s problémy v základní čakře je těžké odpočívat, protože mají strach, že by propásli udělat další krok na stupni k úspěchu, neustále jsou něčím zaneprázdnění. I když sedí, jeví neklid a neustále nad něčím přemítají. Nikdy nemají čas a nesnášejí fronty a čekání. Tito lidé žijí v budoucnosti a v minulosti a připravují se o radost z přítomných chvil, jsou roztržití nebo nesoustředění. Tito lidé mají problém žít v přítomnosti, protože jsou zahlceni úzkostmi z minulosti a strachem, který v nich vyvolávají jejich představy z toho, co od nich vyžaduje budoucnost. Strach ze života pro ně může být větší než strach ze smrti. Ale jaký je to potom život?

Řeč těla

Základní čakra je umístěna v oblasti křížové kosti, kostrče a konečníku. Když se někdo necítí bezpečně nebo pociťuje úzkost, je běžné, že si tuto oblast chrání rukama nebo nohama. Někteří lidé sedí nebo stojí tak, že obtočí jednu nohu kolem druhé. Odhaluje to hluboko zakořeněnou nejistotu a nedostatek sebedůvěry. Tento typ lidí často zaujímá obranné postavení a odmítá nové myšlenky, které by mohly otřást jejich i tak dost vratkým životem.

Nevyrovnanost základní čakry lze pozorovat také u lidí, kteří nejsou schopni v klidu postát nebo posedět. Je to výraz jejich pocitu, že nemají právo být zde a stát pevně na zemi. Oblasti, kde se v těle nadměrně ukládá tuk, také vyjadřují potřebu ochrany v těchto místech. Velký zadek znamená přání být ochraňován a v bezpečí; silné nohy, zvláště u žen, slouží jako zátěž někomu, kdo tu ve skutečnosti nechce být a odráží nejistotu a přecitlivělost.

Doporučení, jak harmonizovat základní čakru

Přemýšlejte o tom, co jste si zde o první čakře přečetli. Zjistíte-li, že se vás některý z problémů který byl v textu popsán, týká, přemýšlejte o tom, kdy a jak se ve vašem životě objevil. Přemýšlejte o jeho historii, hledejte jeho počátek. Možná se vám pak podaří svůj problém pochopit, porozumět mu. Pak s ním můžete pracovat. V pochopení a porozumění toho, jak se vám váš problém dostal do života je i jeho řešení.

Zkontrolujte si, zda nemáte nemocný nebo oslabený některý z orgánů, který přísluší první čakře. Jeli tomu tak, není vaše první čakra v pořádku. Přemýšlejte, čím jste to udělali, že jste onemocněli právě tímto způsobem, proč jste oslabili právě tento orgán. Někteří lidé, častěji muži, v průběhu života ztrácí čich. I toto je neomylnou známkou problémů v první čakře.

Tato dvě doporučení platí i pro harmonizaci všech ostatních čaker a je nejúčinnějším způsobem, jak příslušné čakře pomoci. Používání příslušných barev, a provádění nejrůznějších cvičení je činnost pouze podpůrná a sama o sobě velké změny ve vašich čakrách neumožní. Práce s vlastním vědomím ale může být používáním příslušných barev a příslušnými cvičeními výrazně podpořena.

Zjistili-li jste, že máte nesebevědomého partnera nebo děti, přemýšlejte o tom, jak zrcadlí vaši vlastní nesebevědomost. Jakým způsobem ji vyjadřujete vy a kde je ve vás její příčina. Není možné, aby vy jste byli sebevědomí a váš partner nebo děti nesebevědomé.

Při hodnocení svého chování a chování našich blízkých je potřeba si uvědomit, že v našem světě není dokonalost a že je normální mít určité výkyvy v sebehodnocení, v sebevědomí. Někdy se nám něco nepovede a to může naše sebevědomí na nějakou dobu poznamenat. Pokud to není trvalého charakteru, pak to není nic nenormálního. Pokud zjistíte, že máte vážné problémy se sebevědomím. To si většina lidí, kteří tím trpí výrazně uvědomuje, pak je potřeba najít člověka, který umí s tímto pracovat. Vy sami jej změnit téměř vůbec nedokáže, dokážete ovlivnit menší odchylky, ale větší problém, kdy už třeba máte problémy se seznamovat s partnery, kdy se stále chováte podřízeně nebo agresivně, to už sami změnit nedokáže a potřebuje odbornou pomoc.

Změnit vaše sebevědomí jde, i když vám už je třeba šedesát nebojte se, pracoval jsem s lidmi přes šedesát a povedlo se jim to, potřebujete jen správné vedení. Jaká jsou kritéria úspěšnosti vaši práce s čakrou? Především musí být výsledky vidět ve vašem životě, proto jste se přece rozhodli pracovat.

Pokud budete s čakrou správně pracovat, pokud budete správně vedeni duchovním učitelem, mohou se už po první práci objevit velké změny ve vašem vnímání sebe sama, ve vašem sebevědomí a hlavně v jednání lidí, se kterými přicházíte do styku. Měli by jste mít pocit, že si vás ostatní víc váží, že vás více berou jako rovnocenného partnera. Pokud ve vašem životě jsou lidé kteří s vámi byli zvyklí jednat nadřazeně mohou najednou sami od sebe změnit svoje postoje, aniž by jste se o to jakkoli přičinili. Najednou si nedovolí nadřízený postoj a nebo si rovnocenný postoj bez problémů sjednáte.

Pro komplexnější a trvalé změny v první čakře je potřeba s ní pracovat dva, tři měsíce. Pak se projeví změny, kyd vám najedenou přestane dělat problémy jednat se šéfem, mluvit s druhým pohlavím, na ulici oslovit cizí lidi a nebo být s radostí středem společnosti a společnost bavit. Nebude vám vadit mluvit na větším fóru. Lidé, kteří mají problémy s váhou si váhu obvykle dokáží upravit. Hubení, kteří nedokázali přibrat přiberou, lidé s nadváhou někdy sami od sebe mohou zhubnout. A nebo poměrně snadno zhubnou po změně jídelníčku a pohybových aktivit.

Vhodné „uzemňující“ aktivity jsou práce na zahrádce, v kuchyni, výroba keramiky, umělecká tvorba nebo procházky v přírodě. Pro práci s nízkým sebevědomím můžete vyhledat modřín, zkontrolujte si, zda je zdravý, opřete se o něj zády a nebo čelem, ale co největší plochou těla, přitiskněte se na strom a prociťujte jeho energii. Je to bytost a osobnost stejně, jako vy. Tato činnost sama o sobě vaše sebevědomí nezvýší, pracujete-li ale na svých problémech první čakry, pak vaši práci v začátcích výrazně podpoří. S nemocnými nebo poškozenými stromy nepracujte.

Možná vám práce se stromy bude z počátku připadat řekněme hodně nezvyklá a nestandardní, nenechte se tím zmást a omezit. Se stromy můžete leccos prožít, buďte otevření a vnímaví. Budete-li chtít někdy pracovat i s jinými stromy, pak si o nich dopředu něco zjistěte v literatuře. Ne všechny se pro každého hodí.